Friday, October 19, 2007

Poezie III

Tohle sotji za publikaci - doufam, ze se autor nebude zlobit.

V koutku důlku duše
Je malinký šém
Zuzanka si ho tam kutálí
A občas s ním i štěrchá

Když přijde doba zlá
Šém kaštanovou slupku má
A moc to bolí
Do stěn důlků píchá

Vím to jistě že po špičatém období
Vyloupnuté jadýrko se znovu blýská
A hned dvakrát se modře obarví
Však podívej se do očí
Zblízka!

Thursday, October 18, 2007

Mili pratele

kdyby Vam vrtalo hlavou jak se asi mam ... tak dobre. Prave se cpu testovinama s rajcatovou omackou (varila jsem sama - jak jinak) a uz asi od 11.10. nemam moc chut mluvit. Ziju si prijemnym nestresovym avsak nabitym zivotem, premitam a srovnavam si spoustu veci a krome smogu vstrebavam i atmosferu velkomesta (to ovsem jen castecne, pac jak mnozi vite, nejsem z neho nadsena). Vzpominam na Vas a pote co jsem narazila v knihovne na knizku "Nase Valassko" !!!!! a otevrela ji, vzpominam take na vylety na Javornik (za Kacler :)) a Lysou s hafikem ci s vicero. Vam, co se chystate na vikend do Beskyd na chalupu preji prijemny slivovicovy dychanek, poradny chladny podzim a krb s drevem. A tem, co tam budou slavit preji Vse Nej! (ze Kubo a Vy ostatni co o Vas nevim. :) )
... zadne darky neposilam, pac darek pro vsechny budu ja az prijedu :D

P.S. Kdyz uz jsem u toho vareni ... jeden vecer jak jsem nemohla usnout, zacala jsem si vybavovat co vsechno si uvarim a upecu az se vratim domu. Skoncilo to (krome poslintaneho polstare) rozhodnutim, ze si koupim dortovou formu a upecu si moc dobry dort s malinovou vlastnorucne delanou marmoskou, ovocem a zelatinou. Mnam.

Saturday, October 13, 2007

Nalada tohoto tydne :)

Okenko Poezie II

Curtains

I wake up in the middle of the night and say:
I'm having an interesting dream. Let's dream it together.
You just smile and turn onto your other side.
I just want to tell you
that on the corner of our bed,
our untouchable state with a sheet for a flag,
an Aboriginal and a Laplander sit
and leaf through a book on Indians.
I want to tell you
that our blanket resembles more and more the thick curtains
I drew over the windows to separate us from the street.
I want to tell you that for years now
I have been unable to sleep
watching you smile in yours.

Goran Simić: From Sarajevo With Sorrow


Thursday, October 11, 2007

Ja v Kanadske televizi...Ha Humor!!!

Dnes v podvecer jsem sla na hodinu Lee Maracle cetou, kterou bezne nechodim. Zastavil mne pan a zeptal se mne zda jsem studentka a co si myslim o tom, ze by se na Univerzitu vratilo vojsko. Jelikoz jsem nevedela co ma pan na mysli, zacala jsem se ptat. Zjitila jsem, ze na Univerzite kdysi ucivali clenove kanadske armady a ze je jista snaha se k teto tradici navratit. Tak jsem panovi vysvetlila, ze jsem z Ceske republiky a jako pacifista bych zrusila armady po celem svete a vyjadrila jsem svuj nesouhlas k jakekoli ucasti armady na vzdelani na univerzite. Pan se toho chytl a zacal mne premlouvat at promluvim na kameru, ze je to do poradu v televizi. Ja cela prekvapena jsem se nechala umluvit a tak jsem znovu zopakovala svuj nazor na kameru. Teprve pote jsem se zeptala o jakou stanici vubec jde. Je to pravicove zalozena stanice Intelligence channel (www.ichannel.ca). Kdyz mne pan poprosil abych mu jeste podepsala souhlas s uverejnenim meho "projevu" a asi potreti zminil "Ceskoslovensko," odvetila jsem, "Na to, ze jste redaktor televizni stanice "inteligence"(nebo "tajne zpravodajske sluzby" jak jde slovo- inelligence- take prelozit) mozna by jste mel vedet, ze Ceskoslovensko jiz 15 let neexistuje, nyni je Ceska republika a Slovensko". Pana jsem ocividne dostala do rozpaku. Omluvil se a snazil se to nesikovne zamluvit. Podepsala jsem lejstro poprala pekny den a s pobavnim nad tim jak "vzdelani" nekteri z mistnich redaktoru jsou odchazela. Bohuzel jsem se zapomnela zeptat, kdy to budou vysilat abych se na to mohla podivat. Skoda.

Monday, October 8, 2007

Saturday, October 6, 2007

Pozarni Alarm c.3

Tak a uz to neni sranda. Zase jsme meli pozarni alram. Tentokrat prijely 4 auta i to velke s zebrikem, protoze pozar se hlasil v 17 patre. Ja se otravene sbalila a sla si kousek za roh koupit koblih, abych doplnila trochu toho cukru na nervy. V botach bez ponozek, bez podprdy a s plysovym medvedem v tasce (nechapu jak se tam dostal...). Kdyz jsem se vratila drzel nam dvere do haly jeden hasic a rikal, ze je to opet takove "cviceni"..tedy ze o nic vazneho nejde. Ale tim to neskoncilo...nasedli jsme do jednoho ze tri vytahu a ten vytah nezastavil nikde az v tom 17 patre, kde to opravdu smrdelo po ohni. Tak jsme zase zavreli dvere a jak se ten vytah rozjel dolu, zacal se silene viklat a rachotit, coz nikdy nedela. Opravdu to bylo jak z akcniho muvi. Jelo se mnou ve vytahu 5 asiatu a asiatek s vykulenyma ocima a upistenymi hlasky. Vytah se zastavil hned o jedno patro niz a ja jsem jako prvni vystoupila s komentarem: "I'm getting out....This bloody building," aby me vzpeti nasledovala cela posadka vytahu a sla exitem do svych pater. No, musim uznat, ze cim casteji se tu ten alarm spousti tim mene bezpecne se zde citim. Doufam, ze do te doby nez odjedu k zadnemu opravdovemu pozarnu nedojde a ze se nezriti zadny vytah. Opravdu mi to uz neprijde vtipne.

"Filling the Spaces"

Ve stredu na hodine s Lee Maracle jsme se bavili o tom, jak si kazdy clovek dokresluje pribeh mezi fakty ktere zna ... "fill in tha space". Kdyz clovek nekoho potka, ma z noveho znameho jisty pocit a zacne si kolem toho cloveka dokreslovat realitu. Pak je prekvapen, kdyz dotycny reaguje jinak nez cekal nebo se zachova jinak nez cekal. A on to nemusi jen byt znamy, ale take lide blizci. Dokreslovanim pribehu a reality se clovek dostava do situaci kdy je zranen nebo zklaman, protoze realita je jina, nez si ji vykreslili. Je zajimave to aplikovat na "skutecny" zivot. To pak se vsechno stava mnohem jednodussim a mene zranujicim. Ale stejne to prirozene delame, chte nechte, i kdyz si teorii "vyplnovani pribehu mezi fakty" uvedomujeme. A delame to vsichni. To co tady pisu neni nic noveho a asi si to vetsina z nas uvedomuje, ale kdyz se to vyslovi tak si to najednou clovek vice uvedomi a ziska to jiny rozmer. A to vlastne plati o vsem ... kdyz chceme aby neco nabylo vyznamu (pocit, domneka, nazor) meli bychom to vyslovit. Co si o tom myslite? Nejake komentare?