Rozhodla jsem se psat o vyletu na etapy... tedy cast prvni. Ve ctvrtek vecer, ve 21h, vyrazime na sever na chalupu, kde je naplanovana prvni noc. Dorazily jsem kratce pred pulnoci. Nebe bylo jasne a uplne posete hvezdama, krasa. V chalupe bylo pekelne zima, neni divu, kdyz venku mrzlo a tak teta topi v kamnech a nechava mne spat v suterenu. Usinam s pohledem na cervene plapolajici plaminky v kamnech a vzpominam na Beskydy a domov.
V patek rano rychle sadime par stromecku, co teta dovezla a pak hura na vylet. Tedy prvni cili - Algonquin narodni park. Nejvetsi park v provincii Ontario, zalozeny v roce 1893 je take parkem nejvetsim v provincii. Park se nachazi asi 300km severne od Toronta. Na 7800km ctverecnich se nachazi stovky jezer a jezyrek, ktera jsou protkana stezkama pro kanoe. Ty jsou take hlavnim dopravnim prostredkem. Prestoze je v parku nekolik stezek, kanoe jsou nejpopularnejsi a nutno dodat - neni divu.
Platime za vstup a po rade s panem rangerem, vyrazime na 11km dlouhou stezku, kde maji udajne byt videt divoka zviratka. Ja se tesim jak male dite, protoze jsem konecne po vice jak mesici v prirode. Udajne nam to ma trvat 4h, ale na ceduli s mapou se uvadi 6h. Vzhledem k tomu, ze je jiz po poledni, mame trochu strach at nezatmime. Teta proto tedy vyrazi ohnivym tempem, ale po chvili musime zvolnit, protoze cesta je rozbahnena a ne prilis pruchodna a tak je tomu i po zbytek vyslapu. Teta nam cestu zprijemnuje hlaskama tipu: "To nam ten pan taky mohl rovnou rict, ze pujdeme potokem." Nebo pri pohledu na les: "Teda, vidis to! To je ale dzungle!" No a nakonec mne nejvice pobavilo, kdyz mne chtela fotit u jednoho stromu a ve vyhledu ji zavazel jiny: "Teda tenhle strom by se mel pokacet, zavazi tu!". Musela jsem se smat, protoze na to ze jsme byly v narodnim parku, teta mela vynorne mestske hlasky.
Aby jsme se nenudily, asi 2km jsmesi zasly. Vzhledem k tomu, ze je jiz po sezone a v Kanade obecne nemaji turisticke znaceni, narazily jsme na nejakou odbocku, abychom zjistily, ze je to jen slepa stezka do lesa, ktera asi byla "zajimavym" mistem. Kdyz uz jsme odhadovaly, ze jsme jiz asi za pulkou, tempo se pomalu zvolnilo. Take jsme zacaly premyslet, kde jsou ta divoka zvirata...? Cestou jsme narazily pouze na 1 datla a me prebehla pres cestu jedna myska. Pak nas take zacali obletovat dva okrouzkovani ptacci, kteri vypadali hodne ochocene. Ten jeden si sedl na strom velice blizko me. Ja jsem zacala fotit a kdyz jsem ho chtela vyfotit ze spodu, pteck si usral. Ja nastesti stihla odskocit, takze hovinko dopadlo misto na objektiv na zem. Smradek jeden. A to ted vubec neprehanim. Fakt si sedl nade me, aby me pohl pokadit!! Tak tihle ptacci nas doprovazeli asi 500m a pak si sli po svem.
No a kdyz uz jsme s tetou pochodovaly 4h zacinaly jsme pocitat jezera. Stezka mela vest kolem9 jezer a protoze jsme nemely zadnou mapu a nedovedly dohadnout jak daleko jsme, kazde nove jezero jsme doufaly, ze je posledni. Pak v predposlednim jezere vidime neco plavat. A k nasemu milemu prekvapeni jsou to 4 vydry, ktere si hraji a skotaci. Byly prekrasne. Ja jsem hned zacala tocit video abych nasledne zjstila, ze jsem nic netnatocila. Proc? Protoze jsem jelitko. Ale teta je natocene ma, takze je casem na blog dam. Byly tak kouzelne, jak si hraly a svitorily a delaly lumparny. Kdyz nas zmercily hned se potopily a pak zase vykukovaly. No, stravily jsme tam asi 20 minut.
Nakonec jsme dosly k auto po 4,5 hodianch docela vycerpane. Nasedly jsme a pomalu odjizdely z parku pri zapadu slunce. Nasim cilem bylo priblizit se Ottave a tak jsme dojely kousek od Ottavy do amleho mestecka, kde jsme si nasly Motel u jednoho Inda. Ja jsem bravurne vyskemrala slevu a tak jsme se ubytovaly tam. A o Ottave zase priste. Kazdopadne fotky z parku (nektere se mozna budou hodne opakovat, ale nemam silu to predelavata taky bylo hodne jasno, takze jsou nektere prestrelelne) jsou jiz v sekci Fotko, takze se muzete pokochat. :)
No comments:
Post a Comment