Dnes jsem se s Malinem alias Kubou vydala na dlouho vytěšenou vycházku na brněnskou přehradu. Kubíček byl naprosto nadšen, že je venku. Nahodil svůj americký úsměv a vrtěl ocáskem. Při zpáteční cestě, příjemně naladěná, když si užívám mrholení a hromů znějícíh z dálky se Malin úspěšně vyválí v mrtvé rybičče. Přiběhne s ještě větším úsměvem a než ho stihnu vůbec chytit s plnou vervou se vrhne do bahna, kde skončí utopen až po břicho. V tu chvíli to ve mě začalo vřít, ale jeho ještě větší úsměv a vrtící ocásek mne odzbrojil. A aby toho nebylo málo rozběhl se do takového čůrku vody, který tam tekl a lehl si do něj. Z tama mě vesele pozoroval co budu dělat. Přestože jsem měla sto chutí mu dát co proto, musela jsem se hlasitě smát, protože on měl výraz naprostého blaha a spokojenosti. Smích mě však nakonec přešel doma, když jsem Kubu třikrát umyla a neúspěšně. Smrad se za Kubou nese a celý byteček nyní připomíná rybárnu... mňam.
To bílé, co má Kuba na hlavě je z té rybičky... že by rybí tuk?
No comments:
Post a Comment