Pro poteseni ... ty vis proc. Mam te rada.Thursday, October 4, 2007
K memu "Nadseni! :D"
Ja vlastne nejsem nadsena z Toronta samotneho, ale ze skutecnosti, ze jsem prekonala ten tezky prvni mesic a ze si konecne vychutnavam cizi zem a kulturu. Nadseni se take tyka toho, ze se zase vracim do sve kuze. Opet se zacinam citit dobre, soustredit se na sebe, na to co chci ja....prichazi nova energie a myslenky se mi tridi. Jinak receno, vracim se opet k Zuzce, ktera se pred 2 lety vratila z Kanady. A podobna se vratim i ted, jen bohatsi o dalsi prozitky.
Tuesday, October 2, 2007
Nadseni! :D
Tyyy jo. Me se nakonec v tom zatrpkanem Torontu zaclo libit! :) Dnes jsem byla na cteni poezie a dala si po mesici prvni kanadske pivo. Bylo vyborne, at si kdo chce jak chce obhajuje ceske pivo, akorat lehce silne na muj nealkoholicky vkus. Kazdopadne ten pochmurny bar s jevistem a osvicenym mikrofonem za kterym hmourili basnici a basnirky oci a take plny duchodcu - nekterych ponekud alternativniho stylu- mi hned napoprve prilnul k srdci a ja se rozhodla tam chodit casteji. Navic tam asi za 14 dni bude Dionne Brand, na kterou se ohromne tesim.
Dale se chystam na enviro filmovy festival viz. www.planetinfocus.org, ktery probehne v rijnu. Take na nejake divadelni predstaveni, ktere jsem si jeste nestihla vybrat a nektery patek se chystame jit s Lucou na pivo ci koncertik nebo nejake to trsani, trochu vyhnat certa z tela.....no a kdyz bude nalada, tak se konec koncu muzem i lehce priopit (jen doufam, ze pak nebudu chtit jet na kole domu :D).
Par dlasich poznatku:
Ve sport centru sedi v posilovne pohodovi dredati Jamajcani a posiluji!!!! A na bezeckem okruhu se mnou behaji Indove se zavazanymi turbany a Arabky se satkama...neni to super? :)
Nase koleje jsou asi tezce nachylne na pozar. V sobotu jsme meli 2 poplach v mesici. Tentokrat asi neco vaznejsiho pac jich (hjasicu) slo nahoru vic a meli brasny s lekarnickama a tak. Ale zas az tak akcni to nebylo, protoze nikdo nebehal s hadicema. (NASTESTI!!!) Doufam, ze to bylo naposled.
Dale se chystam na enviro filmovy festival viz. www.planetinfocus.org, ktery probehne v rijnu. Take na nejake divadelni predstaveni, ktere jsem si jeste nestihla vybrat a nektery patek se chystame jit s Lucou na pivo ci koncertik nebo nejake to trsani, trochu vyhnat certa z tela.....no a kdyz bude nalada, tak se konec koncu muzem i lehce priopit (jen doufam, ze pak nebudu chtit jet na kole domu :D).
Par dlasich poznatku:
Ve sport centru sedi v posilovne pohodovi dredati Jamajcani a posiluji!!!! A na bezeckem okruhu se mnou behaji Indove se zavazanymi turbany a Arabky se satkama...neni to super? :)
Nase koleje jsou asi tezce nachylne na pozar. V sobotu jsme meli 2 poplach v mesici. Tentokrat asi neco vaznejsiho pac jich (hjasicu) slo nahoru vic a meli brasny s lekarnickama a tak. Ale zas az tak akcni to nebylo, protoze nikdo nebehal s hadicema. (NASTESTI!!!) Doufam, ze to bylo naposled.
Wednesday, September 26, 2007
Prace a jenom prace :)
Je vecer, sedim u pocitace a natahuju nozky, ktere me zdrave boli.
Zacala jsem pracovat na dvou mistech. Pracuji pro jeden univerzitni antikvatriat, ktery chysta velky vyprodej knih. Je jich kolem 3.000. Vsechny tyto knihy se musi urcitym zpusobem dopravit do dvou velikych aul, kde se vyprodej porada. Takze se jezdi s vozicky z jedne budovy do druhe a tahaji se krabice s knihama. Obcas je to vesele, napriklad kdyz zacne trucovat vytah a nechce se hnout. To se pak vsechnyty krabice musi rucne tahat do druheho patra. Ufff. Takze ty nozky co me ted tak boli, me neboli ciste z 12km, ktere tydne nabeham, ale take z tahani krabic po schodech. A navic jeste z behani po restauraci, kde mam praci o vikendech. Tam se nastojim za pultem pri delani jednho sandwichu za druhym nebo se nabeham pri sklizeni nadobi ze stolu. Zatim jeste neobsluhu, protoze je toho spousta co se naucit a za jeden den to nejde stihnout. Funguje to castecne i jako prodej jidla (deli). Vyrabi se tam salamy a parky a prodavaji syry na vahu a taky nejake ceske dobroty...(Margotka zde vyjde asi na 60Kc) takze clovek se opravdu nenudi. Hlavne, kdyz pres poledne prijdou davy kanadanu na rizkovy sandwich a taky sposuta ceskych imigrantu na gulas a drstkovou polivku.
Ovsem nemuzu si stezovat. Kolektiv je na obou mistech prijemny. Studenti na praci v antikvariatu jsou ze vsech koutu sveta, vsichni jsou usmevavi a pratelsti. Velice me bavi zjistovat kdo odkud je a proc sem prijel a jak se mu tady libi. Vetsina lidi, kteri nekdy byli v mutlikulturni zemi bude nejspis souhlasit, ze to cloveka hodne obohati poznat jine kultury a zivotni pribehy. Napriklad Cinanka (ted si nevzpomenu jmeno) odjela sem s 2 sourozenci, rodice a starsi bratr jsou v Cine, pracuji a posilaji ji penize na studia. Uz je tu 4 roky a zvyka si na to, ze tu bude zit po zbytek zivota bez rodicu. Mluvila trochu o Cine a najednou si clovek uvedomi, jak je dobre, ze nemusi zit v komunistickem rezimu. (Myslim, ze by spousta Cechu mela odjet do Ciny, aby si uvedomila, co delaji, kdyz komunistickou stranu voli). Dalsi klucina, Dave, je rozeny kanadan, ale vetsinu zivota stravil v Africe. Bohuzel zatim nejak nebyl cas se s nim o tom vice pobavit.
V restauraci to ma zase spise domackou atmosferu. Chodi tam spousta ceskych imigrantu a, nutno podotknout, spouste z nich se styska po Ceske Republice a tak tam chodi melancholicky posedet, ovonet si osmazeny rizek a obliznout se nad bramborovym salatem.
Cas se mi praci hodne vyplni a tak to tu zacina utikat. Konecne jsem taky mezi lidma, takze si popovidam a dozvim se nove veci, neco se naucim (treba, ze existuje bulka jmenem Keiser :D). Jedinou nevyhodou je, ze mam kazdy den co delat a ze o vikendech se uz nikam az do odjezdu nepodivam. Tazke v tom smogovem meste, ve kterem kvuli smogu rocne umre nekolik desitek lidi, budu az do Vanoc. No, neda se svitit (..teda da..tady se sviti 24h denne). V patek vecer po praci, jestli budu moct jeste chodit si pujdu pochodit do muzea, ktere je 1,5h pred zaviraci dobou zdarma. Bude to takova vecerni (20h-21:30h) relaxace a meditace. Jenom pro ty bolave nozky asi moc ne. :)
Zacala jsem pracovat na dvou mistech. Pracuji pro jeden univerzitni antikvatriat, ktery chysta velky vyprodej knih. Je jich kolem 3.000. Vsechny tyto knihy se musi urcitym zpusobem dopravit do dvou velikych aul, kde se vyprodej porada. Takze se jezdi s vozicky z jedne budovy do druhe a tahaji se krabice s knihama. Obcas je to vesele, napriklad kdyz zacne trucovat vytah a nechce se hnout. To se pak vsechnyty krabice musi rucne tahat do druheho patra. Ufff. Takze ty nozky co me ted tak boli, me neboli ciste z 12km, ktere tydne nabeham, ale take z tahani krabic po schodech. A navic jeste z behani po restauraci, kde mam praci o vikendech. Tam se nastojim za pultem pri delani jednho sandwichu za druhym nebo se nabeham pri sklizeni nadobi ze stolu. Zatim jeste neobsluhu, protoze je toho spousta co se naucit a za jeden den to nejde stihnout. Funguje to castecne i jako prodej jidla (deli). Vyrabi se tam salamy a parky a prodavaji syry na vahu a taky nejake ceske dobroty...(Margotka zde vyjde asi na 60Kc) takze clovek se opravdu nenudi. Hlavne, kdyz pres poledne prijdou davy kanadanu na rizkovy sandwich a taky sposuta ceskych imigrantu na gulas a drstkovou polivku.
Ovsem nemuzu si stezovat. Kolektiv je na obou mistech prijemny. Studenti na praci v antikvariatu jsou ze vsech koutu sveta, vsichni jsou usmevavi a pratelsti. Velice me bavi zjistovat kdo odkud je a proc sem prijel a jak se mu tady libi. Vetsina lidi, kteri nekdy byli v mutlikulturni zemi bude nejspis souhlasit, ze to cloveka hodne obohati poznat jine kultury a zivotni pribehy. Napriklad Cinanka (ted si nevzpomenu jmeno) odjela sem s 2 sourozenci, rodice a starsi bratr jsou v Cine, pracuji a posilaji ji penize na studia. Uz je tu 4 roky a zvyka si na to, ze tu bude zit po zbytek zivota bez rodicu. Mluvila trochu o Cine a najednou si clovek uvedomi, jak je dobre, ze nemusi zit v komunistickem rezimu. (Myslim, ze by spousta Cechu mela odjet do Ciny, aby si uvedomila, co delaji, kdyz komunistickou stranu voli). Dalsi klucina, Dave, je rozeny kanadan, ale vetsinu zivota stravil v Africe. Bohuzel zatim nejak nebyl cas se s nim o tom vice pobavit.
V restauraci to ma zase spise domackou atmosferu. Chodi tam spousta ceskych imigrantu a, nutno podotknout, spouste z nich se styska po Ceske Republice a tak tam chodi melancholicky posedet, ovonet si osmazeny rizek a obliznout se nad bramborovym salatem.
Cas se mi praci hodne vyplni a tak to tu zacina utikat. Konecne jsem taky mezi lidma, takze si popovidam a dozvim se nove veci, neco se naucim (treba, ze existuje bulka jmenem Keiser :D). Jedinou nevyhodou je, ze mam kazdy den co delat a ze o vikendech se uz nikam az do odjezdu nepodivam. Tazke v tom smogovem meste, ve kterem kvuli smogu rocne umre nekolik desitek lidi, budu az do Vanoc. No, neda se svitit (..teda da..tady se sviti 24h denne). V patek vecer po praci, jestli budu moct jeste chodit si pujdu pochodit do muzea, ktere je 1,5h pred zaviraci dobou zdarma. Bude to takova vecerni (20h-21:30h) relaxace a meditace. Jenom pro ty bolave nozky asi moc ne. :)
Monday, September 24, 2007
Sunday, September 23, 2007
Poezie I
Hikers
It’s always best to walk behind
other hikers on the trail, or follow
tracks into thick forest, where narrow
crooks and blinds distract the eye
so the moment’s stride is all you know
and the woods conceal the coming rise-
that sheer grade, like a sleepless night,
always close to ending. But what if it showed-
if we could picture the paths of our life
scrambling over scree, up the treeless meadows
and the balding ridge, until the body is slowed
by thin air and age, and draws near the divide?
Much better for some to come behind
through the blind, dense forest, with heads bowed.
- Steven Heighton, The Ecstasy of Sceptics
Sunday, September 16, 2007
Toronto - mesto vuni
Toronto je mesto vuni. Kdyz clovek jede rano na kol, misi se vune pecenychy rohliku a chleba z pekarny s vuni odhozenych odpadku z asijskych restauraci. Jak clovek projizdi ulicemi, tu to cerstve zavoni po vode, ktera umyva silnici, tam po kvetinach, ktere zrovna pani kvetinarka vystavuje pred svuj kramek. Pri sourani se ulicema, citi vuni kavy z kavaren, ale take kolemjdoucich lidi. Kdyby byl jeden odbornik pres parfemy, urcite by dokazal odhadnout kdo ma co za vuni. Ti co bez toho nemohou byt, pro ty bych vrele doporucila nejaky obchod..pokud mozno drazsi... s haderkama. Tam se takovych navonanych slecen a panu najde!!! Ale to pak clovek pusobi trochu uchylne. Ono je stejne nejlepsi zajit si do knihkupectvi a ocuchovat cerstve vytiskle knihy...
Zivot v Torontu
Tak jsem onehda sla kolem te charity pro bezdomovce kam jsem chtela jit. Zrovna jim davali jidlo. Bylo jich docela hodne. A jak si tak vykracuju dal smerem na koleje, kraci prede mnou muz a zena, kteri jak jsem zjistila jdou z charity. Potkali kamose a rikali, ze uz zadne sendvice nejsou, jenom kafe. Tan vyraz, ktery mel ten pan na obliceji, kdyz tu zpravu slysel byl dostatecne vypovidavy. Na sendvic uz rozhodne nepujdu, protoze nevidim duvod proc bych jim kvuli svemu hokus pokus mela ujidat jidla, kdyz ja ho mam dost. Nemam pravdu?
Dnes jsem byla na Art Festivalu. Neni to Festival v pravem slova smyslu. Je to spis nekolik stanku postavenych v parku, kde se sesla takova vetsi particka lidi se stejnymi zajmemy. Sve veci tam prezentuji, bavi se s kolemjdoucimi a jsou velice mili a pratelsti. Fotky nekterych jsou na webu viz. Fotko.
Dnes jsem byla na Art Festivalu. Neni to Festival v pravem slova smyslu. Je to spis nekolik stanku postavenych v parku, kde se sesla takova vetsi particka lidi se stejnymi zajmemy. Sve veci tam prezentuji, bavi se s kolemjdoucimi a jsou velice mili a pratelsti. Fotky nekterych jsou na webu viz. Fotko.
Subscribe to:
Posts (Atom)
