Prace a jenom prace :)

Je vecer, sedim u pocitace a natahuju nozky, ktere me zdrave boli.

Zacala jsem pracovat na dvou mistech. Pracuji pro jeden univerzitni antikvatriat, ktery chysta velky vyprodej knih. Je jich kolem 3.000. Vsechny tyto knihy se musi urcitym zpusobem dopravit do dvou velikych aul, kde se vyprodej porada. Takze se jezdi s vozicky z jedne budovy do druhe a tahaji se krabice s knihama. Obcas je to vesele, napriklad kdyz zacne trucovat vytah a nechce se hnout. To se pak vsechnyty krabice musi rucne tahat do druheho patra. Ufff. Takze ty nozky co me ted tak boli, me neboli ciste z 12km, ktere tydne nabeham, ale take z tahani krabic po schodech. A navic jeste z behani po restauraci, kde mam praci o vikendech. Tam se nastojim za pultem pri delani jednho sandwichu za druhym nebo se nabeham pri sklizeni nadobi ze stolu. Zatim jeste neobsluhu, protoze je toho spousta co se naucit a za jeden den to nejde stihnout. Funguje to castecne i jako prodej jidla (deli). Vyrabi se tam salamy a parky a prodavaji syry na vahu a taky nejake ceske dobroty...(Margotka zde vyjde asi na 60Kc) takze clovek se opravdu nenudi. Hlavne, kdyz pres poledne prijdou davy kanadanu na rizkovy sandwich a taky sposuta ceskych imigrantu na gulas a drstkovou polivku.

Ovsem nemuzu si stezovat. Kolektiv je na obou mistech prijemny. Studenti na praci v antikvariatu jsou ze vsech koutu sveta, vsichni jsou usmevavi a pratelsti. Velice me bavi zjistovat kdo odkud je a proc sem prijel a jak se mu tady libi. Vetsina lidi, kteri nekdy byli v mutlikulturni zemi bude nejspis souhlasit, ze to cloveka hodne obohati poznat jine kultury a zivotni pribehy. Napriklad Cinanka (ted si nevzpomenu jmeno) odjela sem s 2 sourozenci, rodice a starsi bratr jsou v Cine, pracuji a posilaji ji penize na studia. Uz je tu 4 roky a zvyka si na to, ze tu bude zit po zbytek zivota bez rodicu. Mluvila trochu o Cine a najednou si clovek uvedomi, jak je dobre, ze nemusi zit v komunistickem rezimu. (Myslim, ze by spousta Cechu mela odjet do Ciny, aby si uvedomila, co delaji, kdyz komunistickou stranu voli). Dalsi klucina, Dave, je rozeny kanadan, ale vetsinu zivota stravil v Africe. Bohuzel zatim nejak nebyl cas se s nim o tom vice pobavit.

V restauraci to ma zase spise domackou atmosferu. Chodi tam spousta ceskych imigrantu a, nutno podotknout, spouste z nich se styska po Ceske Republice a tak tam chodi melancholicky posedet, ovonet si osmazeny rizek a obliznout se nad bramborovym salatem.

Cas se mi praci hodne vyplni a tak to tu zacina utikat. Konecne jsem taky mezi lidma, takze si popovidam a dozvim se nove veci, neco se naucim (treba, ze existuje bulka jmenem Keiser :D). Jedinou nevyhodou je, ze mam kazdy den co delat a ze o vikendech se uz nikam az do odjezdu nepodivam. Tazke v tom smogovem meste, ve kterem kvuli smogu rocne umre nekolik desitek lidi, budu az do Vanoc. No, neda se svitit (..teda da..tady se sviti 24h denne). V patek vecer po praci, jestli budu moct jeste chodit si pujdu pochodit do muzea, ktere je 1,5h pred zaviraci dobou zdarma. Bude to takova vecerni (20h-21:30h) relaxace a meditace. Jenom pro ty bolave nozky asi moc ne. :)