Prijezd

Let bych zhodnotila jako okej. Imigracni okej. vyzvednuti tetou vic nez okej. Pote ubytovani a vrr (auto) na chalupu do Perry Sound. Na chalupe kupa lidi, Ed, Dave, strejda a kocou Felix. Moznato nebylo zrovna to prave orechove pro mne, protoze jsem lehce asocialni, ale nakonec to byl prijemny vikend.
Cestou zase pozoruji jak se stavi dalnice. Kdyz jsem tady jela poprve dva roky zpatky, videla jsem, jak se dynamitem odstreluje skala. Ta se pak drti na mensi kusy a ty slouzi jako podklad pod cestu. Od te doby se udelalo nekolik dlasich desitek kilometru. Ovsem nejak mi unika vyznam teto dalnice, protoze tam zas az tolik lidi nejezdi. Ale nejspisi tady maji pocit, ze kdyz je Kanada velka zeme, muze se zastavet dalnici sem a tam, protoze stejne zustane porad plna lesu a strani. Zda se, ze to v Kanade nemuze dopadnout podobne jako v Ceske republice, kde kam clovek jede, stavi se dalnice. Pomalu se z toho kraje stava pavouk silnic s plechovyma pojizdnyma krabickama. Ale zpet ke kanadske dalnici(ted nevim cislo). Ona se totiz stavi v mistech, kde kdysi zili First Nations (Algonquin a Mohawk Indiani). Je tam zvlastni raz krajiny.Vsude jsou jezera a skaly, ale skaly takove, ze na nich rostou stromy a clovek chodi pouze po zaoblenych vrcholcich, jez casto vypadaji jako nejake zvire. Je tam plno zvere, ale podle toho co rikal Ed (coz bych tak tipovala na 50%) tak jelen byl do teto oblasti priveden az nekdy pred dvaceti lety. (Ted by asi stalo za to si dohledat, co Algonquin a Mohawk lovili, jestli lovili. Chcjen rict, ze ta dalnice kazi celou atmosferu. Kdyby tam nechali obycejnou jednoproudovou silnici, kdyz uz tam clovek potrebuje jezdit, byl by to prijemny kompromis pro cloveka i prirodu.
Coz mne privadi k tomu, ze by se v tomto smeru dalo polemizovat nad tetinou zahradkou a ostatnima chatickama v okoli. Tam ten kompromis take trochu chybi. Ale beru to tak jak to je. Teta krmi ptacky a tak mi dela radost se divat, jak ji do krmitka chodi pit kolibrici a jeden druheho odhaneji a hraji si. Clovek tam muze sedet a divat se na ne hodiny. Chodi tam i spousta jinych druhu, teta je skoro vsechny zna, ale ja ... teta je expert nejenom na ptacky, ale take na suseni vsemoznych kytek a sbirani seminek. Cela chalupa je plna povesenych kvetin a bylinek a pusobi velice relaxacne. Ale to tam nesmi byt spousta lidi.
Ed i Dave jsou fajn. Bylo jsme s nimi na clunu na jezere. Je to tak obrovske, ze kdyby nebyly vsude ostruvky, tak by to vypadalo jakomore. Puvodne jsem si rikala, jak je prijemne jet na lodi a byt daleko od civilizace, ale po chvilce jsem zjistila, ze temer kazdy ostrov je v soukromem vlastnictvi a stoji na nem minimalne jeden dum ci chata. Je to k nevire, kolik je toho zabrano a "obydleno". Ale Kanadani to tak vubec nevnimaji. Oni ostatne nevnimaji spoustu jinych veci... Po veceri jsme si vsichni prijemne povidali a nejak jsme se dostali na tema Amerika a Ed se velice rozpovidal o tom, jak je Amerika uzasna zeme a narod. Ani se mi ted nechce o tom moc rozepisovat, protoze i ten vecer jsem nakonec musela jit spat, protoze je tezke se bavit se zaslepenym clovekem. Ale ne vsichni to tak berou. Napriklad Dave a teta s Edem nesouhlasili.
Vikend byl nakonec hodne prijemny a jsem rada, ze jsem nemusela trcet sama na kolejich. Jsou uplne v centru a Toronto je silene hekticke. Auta tady jezdi porad i v noci. Ale to je tim, ze bydlim uplne v centru. Kdyz jedu za tetou po Bloor street smerem na zapad k High Parku, staci odbocit z Bloor a clovek se za chvili dostane do nejake mensi ulicky, kde jsou stromy a klid a domecky a prijemne. Na jednu stranu je tadyplno aut a lidi, na druhou stranu jsou tady vsude stromy a zelen. Rozhodne vice nez v treba v Praze.