Uskali hledani bydleni a zenskeho pohlavi

Jiz od zacatku ledna intenzivne hledam bydleni, kde bychom se mohli cela smecka zanornit. Ono to, ze jedna tretina smecky je maly pes (viz fota milacci - maly hnedy hovinek) tak nejak samo vnucuje pomysleni, ze najit privat nebude tak jednoduche. Mimoto se ukazuje, ze velka cast brnenskeho lidstva je zivercky a cizincove zaujata. Ovsem pri poslednim telefonatu jsem zustala v uzasu. Volala jsem na zaklade inzeratu na rodinny dum se zahradou, ktery by byl pro nas smecku idealni. Pote co jsem se panu makleri predstavila a zeptala se, zda je nabidka jeste aktualni pan makler se zeptal: "A, prosim Vas, kdo v tom dome bude bydlet?" Nacez jsem jako obycejne reagovala:"No, vite, my mame velice hodneho maleho pejska," a dale jsem jej vychvalovala. Na to pan makler reague: "Vite slecno, v pejskovi problem nebude, ale ve Vas ano!" a dodava: "pan majitel, zijici sice ve Svycarsku, si nepreje v dome zenu."

ehm... :D :D :D

Zu - Asistentkou tymu vyuky

uvarim caj, tukam a tukam, premyslim a tukam, povidam, roluju mysi, tukam, smich, prectu email, tukam, premyslim, odpovim na email... tukam tukam tukam, jdu curat a premyslim, tukam, prectu email, uvarim caj, smich tukam a tukam ... az se dotukam k 17h.

Deda Kristmas

Jsem zpet doma. Ke sve aklimatizaci jsem potrebovala 14 dni. Na jednu stranu jsem hned prvni den mela pocit, jako bych se vratila po par dnech a nikde dlouho nebyla. Zda se, ze v podvedomi jsem neprijemnou zkusenost potlacila nekam dozadu a ted, kdyz uz si na to vzpomenu, je to vzdy jen na to dobre. Ovsem to je prirozene.

Muj elan s pecenim a pripravou na Vanoce, ktery jsem si jeste v Kanade byvudovala, relativne rychle opadl. Cukrovi dopadlo tak, ze 3 druhy skoncily v naprosto jine forme a uprave, protoze neco se pokazilo. Dalsi varka cukrovi skoncila Kubovi (pejskovi) v brichu. Pres noc se mu povedlo sezrat linecke namocene v cokolade, pistaciove orisky a take rozbit misu. Rano jsme ho nasli s brichem jako balon a blazenym vyrazem. Byl natolik taktni, ze me a Davkovi nechal kazdemu po jednom kousku.

Take darky nejsou jiz radosti - je tyden a nemam napady a tak zacinam propadat stresu, co mam komu dat. Deda Kristmas se na me kaboni a hrozi prstem. To asi neni pripad rodinky, jejiz matku jsem pri stani ve fronte na bankomat slysela halsite vykladat, jak malemu synackovi (odhadla jsem to tak na 5-6 let) koupili DVD prehravac a rikali si, ze to snad by mu melo stacit.

Tak mne v te fronte napadlo, jak jsem se tesila, ze utecu z te balznive severoamericke spotrebni spolecnosti a pritom tady je mainstream uplne to same. Nu coz. Aspon tu mam sve oblibene beskydske kopce a navic, blaznivy Deda Kristmas je tu jen na par dni...

Navrat do rodneho kraje

Tak se priblizil navrat to krasneho Valasskeho rodneho kraje. Uz jen hodinu do vypnuti kabliku, zmacknuti cudliku power a opusteni koleji. Evaluace celeho tohoto trimesicniho pribehu je prosta. Vsechno zle je pro neco dobre a Po bitve je kazdy kral. :) Uz ted si zacinam pamatovat jen to dobre.

Louceni s Torontem

Dneska jsem oficielne zahajila tyden louceni s Torontem. :) Zacalo to hlavne tim, ze jsem dnes vecer mela naposled hodinu Poezie a rozloucila jsem se kamaradkou Crystal (zname se akorat z hodin). Ale jinak nemam na louceni jeste moc casu. Jsem ponorena do eseju... uffff..je to fuska. Ted jdu prave pokracovat v psani "antologie" tedy presneji receno uvodu k me fiktivni antologii "Nature and Environment: An Anthology of Conemporary Poets." Je to zajimave tema a za jinych okolnosti bych se do toho ponorila, ale kdyz jsem stravila tolik casu dohledavanim basniku, tak ted kdyz uz jsem konecne obklopena knizkama tak, ze je mne ztezi za nema videt, nemam uz jaksi cas se do toho tolik ponorit a tak spis jen "pisu jak o dusu." :) Ale ve chvilkach odpocinku mam porad cas vzpominat na doma a tesit se...

Anci v Torontu

Niagara falls - Kanadska strana

Tak jsem pridala fotky z Aniccine navstevy Toronta. Ubehlo uz 14 dni co me poctila svou navstevou a zda se to jako vecnost. Jeden den jsme brouzdaly po Torontu a druhy den se jelo na Niagaru. Tak to je ve zkratce vse :)

Protoze se nam priblizilo zkouskove a deadlines na eseje, ja ted travim vetsinu casu ctenim a psanim eseju. :)

Mozilla Zalozky - oblibene

Jiz delsi dobu mam na prohlizeci Mozilla v zalozkach
pod slozkou "Oblibene" odkaz na EkoCentrum Brno.
Jiz nejakou dobu jsem se na jejich stranky nepodivala.
Byla jsem prilis zahloubana do mych smutnych nalad
ve smutnem betonovem meste. S blizicim se datem
navratu se zacina opet sedy obraz zabarvovat a ja opet
zacinam hledat "konicky", ktere mi vyplni cas tak, ze
zase nebudu vedet kam driv. Vedle nejdrive planovaneho
usiti kalhot na lezeni, upeceni dortu a vanocniho cukrovi
a dlouhodobejsiho planu navstevovat kurzu keramiky
jsem zahrnula do sveho seznamu dilny poradane
EkoCentrem Brno. Takze mozna nakonec budu jeste pred
Vanocema plect proutenou rohoz. :) No a pro ty z vas, kteri
by jste se radi pripojili s pletenim rohozi nebo k jine
aktivite nebo si treba jen radi precetli nejake zajimave
veci (viz "poctenicko" a napr. clanek pana
Jeronyma Klimese) tady je webova stranka.

http://www.ecb.cz/


Pro potechu oka - Kanadsky les.

Vylet III

Tak po mensim roznezneni se zviratky se vratim zpet k vyletu. Tentokrat budu osem strucnejsi. Posledni dva dny jsme s tetou stravily v malem mestecku Ste Anne de Beaupree, ktere lezi kousek za Quebec-city. Je to celkem mile mestecko a sousta domecku mi pripominala Evropu. Ostatne Quebec cely pripomina vice Evropu. Bude to asi dano i historii, vzhledem k tomu, ze 3. cervence 2008 oslavi 400. vyroci, je to tusim nejstarsi (nebo 2. nejstarsi) mesto Kanady a take misto kam prichazeli prvni osadnici. V tom malem mestecku, kde jsem spaly je svate misto a stara katedrala. Na prvni pohled vypada z venku dost betonove, ale jak jsem pozdeji zjistila, je vevnitr moc krasna. Takze v nedeli jsme s tetou obesly male mestecko a take vodpoady, ktere jsou videt ve fotkach pod titulem Cestou Necestou. Odpoledne jsme zajely jeste k dalsim vodopadum (ty uz jsou pod sekci Quebec tusim) no a protoze jsme mely stale dost casu, tak jsme se rozhodly jet jeste vecer do Quebecu. Mesto je to krasne, s historickou casti, kterou jsme jako jedinou stihly videt. Bylo docela zima a kdyz uz jsme odchazely na parkoviste, uvidely jsme na jendom namesticku kluziste. Jezdila tam rolba a hladila plochu pro jiz netrpelive cejakici bruslare. Melo to moc hezkou atmosferu, prestoze to bylo ve meste a ne nekde na rybniku.

V pondeli jsme s tetou namrkly do katedraly a vyrazily na cestu. Jely jsme temer non-stop, pouze s par zastavkama. Jedna byla na obed v pekne hnusne cinske restauraci. Do Toronta jsme se vratily kolem 18h vecer. Kdyz jsem opet videla mesto, zacpane dalnice lidma vracejicima se z prace a take mrakodrapy, nebylo mi dvakrat veselo. Vylet byl celkove moc prijemny a zajimavy. Skoda ze nebyl cas jet vice na vychod. Fotky jsou samozrejme v sekci Fotko, takze muzete mrknout. Priste uz o navsteve Anicky. :)