Deda Kristmas

Jsem zpet doma. Ke sve aklimatizaci jsem potrebovala 14 dni. Na jednu stranu jsem hned prvni den mela pocit, jako bych se vratila po par dnech a nikde dlouho nebyla. Zda se, ze v podvedomi jsem neprijemnou zkusenost potlacila nekam dozadu a ted, kdyz uz si na to vzpomenu, je to vzdy jen na to dobre. Ovsem to je prirozene.

Muj elan s pecenim a pripravou na Vanoce, ktery jsem si jeste v Kanade byvudovala, relativne rychle opadl. Cukrovi dopadlo tak, ze 3 druhy skoncily v naprosto jine forme a uprave, protoze neco se pokazilo. Dalsi varka cukrovi skoncila Kubovi (pejskovi) v brichu. Pres noc se mu povedlo sezrat linecke namocene v cokolade, pistaciove orisky a take rozbit misu. Rano jsme ho nasli s brichem jako balon a blazenym vyrazem. Byl natolik taktni, ze me a Davkovi nechal kazdemu po jednom kousku.

Take darky nejsou jiz radosti - je tyden a nemam napady a tak zacinam propadat stresu, co mam komu dat. Deda Kristmas se na me kaboni a hrozi prstem. To asi neni pripad rodinky, jejiz matku jsem pri stani ve fronte na bankomat slysela halsite vykladat, jak malemu synackovi (odhadla jsem to tak na 5-6 let) koupili DVD prehravac a rikali si, ze to snad by mu melo stacit.

Tak mne v te fronte napadlo, jak jsem se tesila, ze utecu z te balznive severoamericke spotrebni spolecnosti a pritom tady je mainstream uplne to same. Nu coz. Aspon tu mam sve oblibene beskydske kopce a navic, blaznivy Deda Kristmas je tu jen na par dni...

Navrat do rodneho kraje

Tak se priblizil navrat to krasneho Valasskeho rodneho kraje. Uz jen hodinu do vypnuti kabliku, zmacknuti cudliku power a opusteni koleji. Evaluace celeho tohoto trimesicniho pribehu je prosta. Vsechno zle je pro neco dobre a Po bitve je kazdy kral. :) Uz ted si zacinam pamatovat jen to dobre.

Louceni s Torontem

Dneska jsem oficielne zahajila tyden louceni s Torontem. :) Zacalo to hlavne tim, ze jsem dnes vecer mela naposled hodinu Poezie a rozloucila jsem se kamaradkou Crystal (zname se akorat z hodin). Ale jinak nemam na louceni jeste moc casu. Jsem ponorena do eseju... uffff..je to fuska. Ted jdu prave pokracovat v psani "antologie" tedy presneji receno uvodu k me fiktivni antologii "Nature and Environment: An Anthology of Conemporary Poets." Je to zajimave tema a za jinych okolnosti bych se do toho ponorila, ale kdyz jsem stravila tolik casu dohledavanim basniku, tak ted kdyz uz jsem konecne obklopena knizkama tak, ze je mne ztezi za nema videt, nemam uz jaksi cas se do toho tolik ponorit a tak spis jen "pisu jak o dusu." :) Ale ve chvilkach odpocinku mam porad cas vzpominat na doma a tesit se...

Anci v Torontu

Niagara falls - Kanadska strana

Tak jsem pridala fotky z Aniccine navstevy Toronta. Ubehlo uz 14 dni co me poctila svou navstevou a zda se to jako vecnost. Jeden den jsme brouzdaly po Torontu a druhy den se jelo na Niagaru. Tak to je ve zkratce vse :)

Protoze se nam priblizilo zkouskove a deadlines na eseje, ja ted travim vetsinu casu ctenim a psanim eseju. :)

Mozilla Zalozky - oblibene

Jiz delsi dobu mam na prohlizeci Mozilla v zalozkach
pod slozkou "Oblibene" odkaz na EkoCentrum Brno.
Jiz nejakou dobu jsem se na jejich stranky nepodivala.
Byla jsem prilis zahloubana do mych smutnych nalad
ve smutnem betonovem meste. S blizicim se datem
navratu se zacina opet sedy obraz zabarvovat a ja opet
zacinam hledat "konicky", ktere mi vyplni cas tak, ze
zase nebudu vedet kam driv. Vedle nejdrive planovaneho
usiti kalhot na lezeni, upeceni dortu a vanocniho cukrovi
a dlouhodobejsiho planu navstevovat kurzu keramiky
jsem zahrnula do sveho seznamu dilny poradane
EkoCentrem Brno. Takze mozna nakonec budu jeste pred
Vanocema plect proutenou rohoz. :) No a pro ty z vas, kteri
by jste se radi pripojili s pletenim rohozi nebo k jine
aktivite nebo si treba jen radi precetli nejake zajimave
veci (viz "poctenicko" a napr. clanek pana
Jeronyma Klimese) tady je webova stranka.

http://www.ecb.cz/


Pro potechu oka - Kanadsky les.

Vylet III

Tak po mensim roznezneni se zviratky se vratim zpet k vyletu. Tentokrat budu osem strucnejsi. Posledni dva dny jsme s tetou stravily v malem mestecku Ste Anne de Beaupree, ktere lezi kousek za Quebec-city. Je to celkem mile mestecko a sousta domecku mi pripominala Evropu. Ostatne Quebec cely pripomina vice Evropu. Bude to asi dano i historii, vzhledem k tomu, ze 3. cervence 2008 oslavi 400. vyroci, je to tusim nejstarsi (nebo 2. nejstarsi) mesto Kanady a take misto kam prichazeli prvni osadnici. V tom malem mestecku, kde jsem spaly je svate misto a stara katedrala. Na prvni pohled vypada z venku dost betonove, ale jak jsem pozdeji zjistila, je vevnitr moc krasna. Takze v nedeli jsme s tetou obesly male mestecko a take vodpoady, ktere jsou videt ve fotkach pod titulem Cestou Necestou. Odpoledne jsme zajely jeste k dalsim vodopadum (ty uz jsou pod sekci Quebec tusim) no a protoze jsme mely stale dost casu, tak jsme se rozhodly jet jeste vecer do Quebecu. Mesto je to krasne, s historickou casti, kterou jsme jako jedinou stihly videt. Bylo docela zima a kdyz uz jsme odchazely na parkoviste, uvidely jsme na jendom namesticku kluziste. Jezdila tam rolba a hladila plochu pro jiz netrpelive cejakici bruslare. Melo to moc hezkou atmosferu, prestoze to bylo ve meste a ne nekde na rybniku.

V pondeli jsme s tetou namrkly do katedraly a vyrazily na cestu. Jely jsme temer non-stop, pouze s par zastavkama. Jedna byla na obed v pekne hnusne cinske restauraci. Do Toronta jsme se vratily kolem 18h vecer. Kdyz jsem opet videla mesto, zacpane dalnice lidma vracejicima se z prace a take mrakodrapy, nebylo mi dvakrat veselo. Vylet byl celkove moc prijemny a zajimavy. Skoda ze nebyl cas jet vice na vychod. Fotky jsou samozrejme v sekci Fotko, takze muzete mrknout. Priste uz o navsteve Anicky. :)

Domaci milacci

Tak me tak napadlo, ze kdyz uz jsem zde dala to videjo kocoura,
mohla bych rovnou pridat fota mych domacich milacku. Vice foto
viz "Fotko". Milaccku je ted celkem 5. U rodicu to jsou 3 kocouri,
Muf (bily), Tygr (rezavy) a Mica (cerno-bila) a pesan Rocky (vetsi
a zlutejsi). No a jeste je tu pesan Kuba (mensi a hnedy) ktery nepatri
primo me, ale stejne je to muj milacek. :)

Animo Ftipek

Tak jeste animo videjo na veselou naladu.
Myslim, ze se to idealne hodi na to zvirectvo co maji rodice :)

Daruj hracku

Mili zlati,
blizi se Vanoce a prestoze nejsem velky fanousek Vanocniho silenstvi, ktere jiz v Torontu zacalo, posilam Vam tento odkaz.

http://www.rozhlas.cz/darujhracku/portal

Je to akce poradana Ceskym Rozhlasem pro deti z detskych domovu. Jednoduse si vyberete ze seznamu deti, ktere chcete obdarovat (vetsinou maji uvedeno, co by si prali). Vysnenou hracku koupite a odeslete na uvedenou adresu. Ja jsem se teto akce zucastnila jiz loni. Odeslani balicku chlapeckovi z detskeho domova byl jeden z nejkrasnejsich darku lonskych Vanoc.

Atmosfera Ottawy

Jeste prikladam videjo Dudisty :D

Vylet II - Ottawa

V sobotu jsme se zpakovaly pekne brzy rano a vyrazime do Ottawy. V 10h jsem se mela sejit s Anickou v Narodni Galerii. Do mesta prijizdime relativne brzy, takze s tetou udelame obchazku parlamentu a toho nejblizsiho centra. Ottawa, hlavni mesto Kanady ma 785,000 obyvatel. Tedy asi 2,5x mene nez Toronto. Lezi na soutoku rek Ottawa a Rideau a take se rekou deli na 2 casti, kdy 1 cast mesta lezi v provincii Ontario a 1 cast v provincii Quebeck. Ottawa ma ponekud vice Evropsky raz. Mesto bylo po II. svetove valce prestaveno . Architekt, ktery se zaslouzil o dnesni trochu "evropskou"podobu Ottawy je parizan Jacques Greber.

Ja i teta jsme si vsimly, ze Ottawa neni zas az tak multikulturni. Prevazuji tam bili lide. At se Kanada prezentuje jako multikulturni stat jak chce, porad je to stat kolonialni, kde vice jak 90% statnich pozic je obsazeno bilyma. No a protoze nejvice pracovnich pozic v Ottawe nabizi stat a univerzita.. neni divu, ze tam neni moc Indu, Asiatu ci cernochu.

Z historie: Na uzemi dnesni Ottawy puvodne zili Alogonquin indiani, po prichodu evropanu se zde usidlili Francouzsti obchodnici s kozesinami. Po roce 1759 zacali prijizdet Britove a v roce 1826 zde Britske jednotky zalozili trvalou zakladu aby zde postavili Rideau kanal. V roce 1855 byla Ottawa kralovnou Viktorii jmenovana hlavnim mestem.

V 10 hodin mame sraz s Anickou v narodni galerii. Tak tam cekam a cekam a uz jsem pomalu dostavala strach, jestli jsme se nedomluvily spatne, kdyz v tu ranu se tam v 11h Anci objevi. :) Vysmata jako vzdycky. Prijela s Kamaradlkou Alenou, ktera s ni studuje na St. Lawrence Univerzite. Tak jsme spolecne prosly galerii a pak i market. Bylo vyborne videt zase Anicku.

Po prohlidce narodni gelrie jsme si zasli na obed do krasne cajovny. Neni to cajovna v nasemslova smyslu... je to spise kavarna, kde se serviruje caj. Ale i tak to bylo pekne a daly jsme si tam moc dobry cajik. Sranda byla, ze jsme chtely konvici pro 4 ale pan nam rekl, ze ma jen konvicky pro 2. Tak jsme si objednali 2 ty konvicky. Opet jsme se setkaly s Americkym/Kanadskym meritkem. Doneslnam 2 obrovske konvice, ktere by kazda napojila 6 lidi. Takze jsme z cajovny odesly s naplnenymi mocovymi mechyri a smaly se "konvicce pro 2".

Pak jsme prsly market, kde meli uplne to same co najdeme u nas a pak jsme se rozloucily. My s tetou vyrazily dal na cestu, ktera trvala zas e 4 hodiny. Projely jsme Montreal a pak take Quebeck a uhnizdily jsme se za Quebeckem v malem mestecku, kde je krasna katedrala a poutni misto. Ale o tom zase az priste.

Jeste komentar k fotkam, ktere najdete pod odkazem Ottawa:
1. parlamentni kocky - hned za parlamentem v mini parciku byl udelany kotec pro kocky. Zilo tma nekolik tak 10..? kocek, ktere chodil nekdo krmit. Bylo to hezke a nedovedu si predstavit, ze by pan Klaus povolil neco podobneho na hrade. :D
2. obrazy v narodni galerii - jsou rozmazane, protoze jsem fotila potajmu bez blesku. Pak me chytil pan hlidaca mela jsem utrum.

Hodina s Lee Maracle

Prave jsem se vratila z hodiny s Lee Maracle.
Casto mne napada, proc jsem tady zustala, kdyz se mi zde od zacatku nelibilo. Bylo to castecne premlouvani a podpora blizkych at to vydrzim a taky, abych dokoncila co jsem zacala. Dnes me na hodine s Lee doslo, ze jsem tady mela zustat i kvuli ni. Uvedomila jsem si, ze chodit na prednasky k tak inteligentni a moudre pani je dar a ze mne hodne obohacuje.
Opet jsem vydrzela temer bez dechu sedet 3 hodiny v kuse na prednasce, ktera je spis povidanim s clovekem nez vykladem ucitele. Vratila jsem se jako obvykle rozzarena jako slunicko, plna energie, dojmu, pocitu a myslenek.
Puvodne jsem tohle zacala psat, abych se o par veci co rekla podelila, ale nejde to. Treba si o tom nekdy popovidame osobne. Az se vratim, na tento pobyt v mnoha smerech zapomenu. A rada. Ale na Lee Maracle, jeji nakazlivy smich, jeji zabavne a soucasne hluboke prednasky, a take na jeji uprimnost a otevrenost vzpominat urcite budu. :)

Vylet I - Algonquin narodni park

Rozhodla jsem se psat o vyletu na etapy... tedy cast prvni. Ve ctvrtek vecer, ve 21h, vyrazime na sever na chalupu, kde je naplanovana prvni noc. Dorazily jsem kratce pred pulnoci. Nebe bylo jasne a uplne posete hvezdama, krasa. V chalupe bylo pekelne zima, neni divu, kdyz venku mrzlo a tak teta topi v kamnech a nechava mne spat v suterenu. Usinam s pohledem na cervene plapolajici plaminky v kamnech a vzpominam na Beskydy a domov.

V patek rano rychle sadime par stromecku, co teta dovezla a pak hura na vylet. Tedy prvni cili - Algonquin narodni park. Nejvetsi park v provincii Ontario, zalozeny v roce 1893 je take parkem nejvetsim v provincii. Park se nachazi asi 300km severne od Toronta. Na 7800km ctverecnich se nachazi stovky jezer a jezyrek, ktera jsou protkana stezkama pro kanoe. Ty jsou take hlavnim dopravnim prostredkem. Prestoze je v parku nekolik stezek, kanoe jsou nejpopularnejsi a nutno dodat - neni divu.

Platime za vstup a po rade s panem rangerem, vyrazime na 11km dlouhou stezku, kde maji udajne byt videt divoka zviratka. Ja se tesim jak male dite, protoze jsem konecne po vice jak mesici v prirode. Udajne nam to ma trvat 4h, ale na ceduli s mapou se uvadi 6h. Vzhledem k tomu, ze je jiz po poledni, mame trochu strach at nezatmime. Teta proto tedy vyrazi ohnivym tempem, ale po chvili musime zvolnit, protoze cesta je rozbahnena a ne prilis pruchodna a tak je tomu i po zbytek vyslapu. Teta nam cestu zprijemnuje hlaskama tipu: "To nam ten pan taky mohl rovnou rict, ze pujdeme potokem." Nebo pri pohledu na les: "Teda, vidis to! To je ale dzungle!" No a nakonec mne nejvice pobavilo, kdyz mne chtela fotit u jednoho stromu a ve vyhledu ji zavazel jiny: "Teda tenhle strom by se mel pokacet, zavazi tu!". Musela jsem se smat, protoze na to ze jsme byly v narodnim parku, teta mela vynorne mestske hlasky.



Aby jsme se nenudily, asi 2km jsmesi zasly. Vzhledem k tomu, ze je jiz po sezone a v Kanade obecne nemaji turisticke znaceni, narazily jsme na nejakou odbocku, abychom zjistily, ze je to jen slepa stezka do lesa, ktera asi byla "zajimavym" mistem. Kdyz uz jsme odhadovaly, ze jsme jiz asi za pulkou, tempo se pomalu zvolnilo. Take jsme zacaly premyslet, kde jsou ta divoka zvirata...? Cestou jsme narazily pouze na 1 datla a me prebehla pres cestu jedna myska. Pak nas take zacali obletovat dva okrouzkovani ptacci, kteri vypadali hodne ochocene. Ten jeden si sedl na strom velice blizko me. Ja jsem zacala fotit a kdyz jsem ho chtela vyfotit ze spodu, pteck si usral. Ja nastesti stihla odskocit, takze hovinko dopadlo misto na objektiv na zem. Smradek jeden. A to ted vubec neprehanim. Fakt si sedl nade me, aby me pohl pokadit!! Tak tihle ptacci nas doprovazeli asi 500m a pak si sli po svem.

No a kdyz uz jsme s tetou pochodovaly 4h zacinaly jsme pocitat jezera. Stezka mela vest kolem9 jezer a protoze jsme nemely zadnou mapu a nedovedly dohadnout jak daleko jsme, kazde nove jezero jsme doufaly, ze je posledni. Pak v predposlednim jezere vidime neco plavat. A k nasemu milemu prekvapeni jsou to 4 vydry, ktere si hraji a skotaci. Byly prekrasne. Ja jsem hned zacala tocit video abych nasledne zjstila, ze jsem nic netnatocila. Proc? Protoze jsem jelitko. Ale teta je natocene ma, takze je casem na blog dam. Byly tak kouzelne, jak si hraly a svitorily a delaly lumparny. Kdyz nas zmercily hned se potopily a pak zase vykukovaly. No, stravily jsme tam asi 20 minut.

Nakonec jsme dosly k auto po 4,5 hodianch docela vycerpane. Nasedly jsme a pomalu odjizdely z parku pri zapadu slunce. Nasim cilem bylo priblizit se Ottave a tak jsme dojely kousek od Ottavy do amleho mestecka, kde jsme si nasly Motel u jednoho Inda. Ja jsem bravurne vyskemrala slevu a tak jsme se ubytovaly tam. A o Ottave zase priste. Kazdopadne fotky z parku (nektere se mozna budou hodne opakovat, ale nemam silu to predelavata taky bylo hodne jasno, takze jsou nektere prestrelelne) jsou jiz v sekci Fotko, takze se muzete pokochat. :)

Vylet

Bolave nozky zatizene papucema se krci pod stolem.
Je pondeli vecer a ja jsem se vratila z vyletu.
Stravila jsem 4 dny na cestach,
navstivila jsem prvincni park Algonquin,
hlavni mesto Kanady Ottavu,
provincii Quebeck, Quebeck - city
a take poutni misto.
Jiz jsem zacala popisovat a davat do kupy fotky,
ale bude to jeste chvili trvat.
Behem par dni vas seznamim s vyletem
a dam fotky na internet.
Ted je cas se zababusit do spacaku s knihou
a nechat nozky odpocinout.
Prikladam foto z poutniho mista.

Zuzek

Podporte mnichy v Barme!!!!

Nevim kolik vas sledovalo krizi v Barme. Tedy kratske shrnuti. Generálové v Barmě
rozpoutali teror vuci mnichum a protestujicim, strileli do nich, mnozi byli biti az k smrti a jini jsou drzeni a muceni.

Organizace AVAAZ.org se snazi zastavit tento teror. Veri, ze Cina, mocny sponzor Barmy, muze muceni zastavit, pokud uveri, ze na tom zavisi jeji narodni reputace a Olympijske hry v Pekingu v roce 2008. Pro presvedceni cinske vlady Avaat spousti hlavni svetovou a asijskou kampan. Potrebuji 1 milion podpisů, aby se stali globalnim hlasem, kteremu Cina venuje pozornost.

Vzpomenme si na doby, kdy u nas byli lidi muceni a vykoristovani pro jejich viru ve svobodu. Staci kdyz na strankach http://www.avaaz.org/en/burma_hope_lives/ vyplnite jmeno, email, tel. a stat, aby jste jim pomohli.

Pozarni Alarm c.4

Tentokrat o pulnoci a na mem patre ... cinanky asi varily cinu a chtely tomu dodat trosku cerveneho koloritu!! Pani Hasici uz zacinaji byt pekne pissed off.

So Beautiful

Sedim ve svem pokojicku/kralikarne na kolejich a pisu recenzi na knihu Gorana Simiće from Sarajevo with Sorrow. Je to krasna sbirka poezie, prestoze je o valce v Sarajevu. Mela bych byt ted na hodine, ale jsem rada, ze jsem nesla. Venku je prekrasny zapad slunce. Nad Torontem se tahnou mraky, ktere vypadaji jako pereje. Jsou nasvicene cerveno-fialove a maji sedivo modravy nadech. Za perejemi se otevira cista pruzracna obloha, blede modra s zlutavo-oranzovymi tahy stetcem. Posloucham Simply Red, hraje mi pisnicka "So Beautiful" a ja si rikam, ze takovy zapad slunce je dnes pro vsechny za odmenu. Na zbarveni sediveho mesta. Verim, ze nas ted v kralikarnach sedi vic co se z toho tesime. Chtela jsem pro vas udelat obrazek, ale zjistila jsem, ze postradam fotak. I tak je to "so beautiful"!

Brblosum

Brblosum, co si stezuji, ze me dlouho nevideli a nevi
jak vypadam. Furt stejne. Foto z pobrezi jezera
Ontario, Toronto. Na pozadi Harbourfront Centre, kde se
odehraval International Festival of Authors. Za nim
...mrakodrapy.

Hleda se adoptivni rodic!!!

Ano, hleda se adoptivni rodic, ovsem ne pro mne! Pro tyto prdava mala klubicka, ktera se narodila krizenci Mata, v Brne. Otec je neznamy sikovny perspektivni pejsek z vesnice (tusim z Vysociny). Proto to tedy budou urcite velice inteligentni a kouzelne ctyrnohe chlupatiny, ktere si zaslouzi hodneho pana!!!

Ehm, jedno jsem si malem uz zamluvila sama, ale ma smecka by nas oba nejspis roznesla v zubech. Tak to necham na Vas. Prosim, zamyslete se nad sebou :D a zpestrete si zivot malym chluaptcem. Vrele doporucuji!!!

Kontakt: jsem JA a vaznym zajemcum dam kontakt na "rodice" Maty.

Jiz muzete komentovat !!!

Jak mne mily Davek upozornil, neslo pridavat komentarte pokud jste nebyli prihlaseni. Tedy zmena... nyni muzte komentovat vsichni a vsechno. :)

K fotce ... dnes jsem mluvila s Corinne z Melbourne a zjistila jsem, ze na jejim Facebooku jsou fotky z naseho stekani ve Vidni s dalsimi prateli. Tedy... Corinne, Brad, Hannah (s cepickou), Evelyn a ja, Viden 2006.

Dnes jsem byla na poslednim dnu festivalu IFOA, mezinarodni literarni festival v Torontu. Prijemne mne to naladilo a opet motivovalo abych se ponorila do fiktivnich i nefiktivnich svetu knih. Mam ted spoustu prace, ze nevim kde mi hlava stoji, ale beru si k srdci rady "jak bojovat s kulturnim sokem" takze chodim na vychazky, sportuju a snazim se zbytecne se netrapit povinnostma. :) Muj nynejsi pristup vystihuje vyraz Hannah, viz foto ;) Preji Vam vsem pekny den.

Pranice s kulturnim sokem a jine ...

Uz delsi dobu jsem nepsala. Nemela jsem chut. Opet se peru s kulturnim sokem.

Ale raduju se z malych veci :) Treba dnes, kdyz jsem sedela na lavicce a cekala na hodinu, jsem zvedla hlavu a krenily se na me miniaturni busty pod malou striskou na stene stare budovy, kde mam hodinu. Smali se na me takovi mali kamenni skritci a chteli me potesit. Fakt...jsou vytesani do kamene a pouziti jako cihly. Lumpi. Pote jsem sla na hodinu s Lee Maracle, ktera vetsinou byva meditaci. Dnes jsme meli zase krasnou prednasko - poeticko - spiritualni seminar. Vzdy mam po nem chut si zalezt do spacaku a jen tak lezet a radovat se. Ona je takova ta povidka/film pred spanim, co pohladi. Ovsem abych to upresnila, nekdy dokaze byt pekne drsna. Ona "pohladi" v tom smyslu, ze je plna energie, boje za spravedlnost a skromnost. Takze si clovek v tomhle blazinci najednou uvedomi, ze jeste existuji normlani lidi a silne osobnosti. V knihovne na FF MU si muzete najit nejake z jejich knih.

Tak tak. Jo a sili tu vsichni s Helouviiinem, takze kavarny jsou zapavucinovane, a visi v nich vsemozna strasidla. Kolem nich behaji mali tlustosci s koblihama v puse a po kapsach a tesi se, az si vykoleduji dalsi sladkosti. A take si uz muzu nakoupit Vanocni ozdoby .... ehm. Mam jeste neco dodavat ... ? :D

Poezie III

Tohle sotji za publikaci - doufam, ze se autor nebude zlobit.

V koutku důlku duše
Je malinký šém
Zuzanka si ho tam kutálí
A občas s ním i štěrchá

Když přijde doba zlá
Šém kaštanovou slupku má
A moc to bolí
Do stěn důlků píchá

Vím to jistě že po špičatém období
Vyloupnuté jadýrko se znovu blýská
A hned dvakrát se modře obarví
Však podívej se do očí
Zblízka!

Mili pratele

kdyby Vam vrtalo hlavou jak se asi mam ... tak dobre. Prave se cpu testovinama s rajcatovou omackou (varila jsem sama - jak jinak) a uz asi od 11.10. nemam moc chut mluvit. Ziju si prijemnym nestresovym avsak nabitym zivotem, premitam a srovnavam si spoustu veci a krome smogu vstrebavam i atmosferu velkomesta (to ovsem jen castecne, pac jak mnozi vite, nejsem z neho nadsena). Vzpominam na Vas a pote co jsem narazila v knihovne na knizku "Nase Valassko" !!!!! a otevrela ji, vzpominam take na vylety na Javornik (za Kacler :)) a Lysou s hafikem ci s vicero. Vam, co se chystate na vikend do Beskyd na chalupu preji prijemny slivovicovy dychanek, poradny chladny podzim a krb s drevem. A tem, co tam budou slavit preji Vse Nej! (ze Kubo a Vy ostatni co o Vas nevim. :) )
... zadne darky neposilam, pac darek pro vsechny budu ja az prijedu :D

P.S. Kdyz uz jsem u toho vareni ... jeden vecer jak jsem nemohla usnout, zacala jsem si vybavovat co vsechno si uvarim a upecu az se vratim domu. Skoncilo to (krome poslintaneho polstare) rozhodnutim, ze si koupim dortovou formu a upecu si moc dobry dort s malinovou vlastnorucne delanou marmoskou, ovocem a zelatinou. Mnam.

Nalada tohoto tydne :)

Okenko Poezie II

Curtains

I wake up in the middle of the night and say:
I'm having an interesting dream. Let's dream it together.
You just smile and turn onto your other side.
I just want to tell you
that on the corner of our bed,
our untouchable state with a sheet for a flag,
an Aboriginal and a Laplander sit
and leaf through a book on Indians.
I want to tell you
that our blanket resembles more and more the thick curtains
I drew over the windows to separate us from the street.
I want to tell you that for years now
I have been unable to sleep
watching you smile in yours.

Goran Simić: From Sarajevo With Sorrow

Ja v Kanadske televizi...Ha Humor!!!

Dnes v podvecer jsem sla na hodinu Lee Maracle cetou, kterou bezne nechodim. Zastavil mne pan a zeptal se mne zda jsem studentka a co si myslim o tom, ze by se na Univerzitu vratilo vojsko. Jelikoz jsem nevedela co ma pan na mysli, zacala jsem se ptat. Zjitila jsem, ze na Univerzite kdysi ucivali clenove kanadske armady a ze je jista snaha se k teto tradici navratit. Tak jsem panovi vysvetlila, ze jsem z Ceske republiky a jako pacifista bych zrusila armady po celem svete a vyjadrila jsem svuj nesouhlas k jakekoli ucasti armady na vzdelani na univerzite. Pan se toho chytl a zacal mne premlouvat at promluvim na kameru, ze je to do poradu v televizi. Ja cela prekvapena jsem se nechala umluvit a tak jsem znovu zopakovala svuj nazor na kameru. Teprve pote jsem se zeptala o jakou stanici vubec jde. Je to pravicove zalozena stanice Intelligence channel (www.ichannel.ca). Kdyz mne pan poprosil abych mu jeste podepsala souhlas s uverejnenim meho "projevu" a asi potreti zminil "Ceskoslovensko," odvetila jsem, "Na to, ze jste redaktor televizni stanice "inteligence"(nebo "tajne zpravodajske sluzby" jak jde slovo- inelligence- take prelozit) mozna by jste mel vedet, ze Ceskoslovensko jiz 15 let neexistuje, nyni je Ceska republika a Slovensko". Pana jsem ocividne dostala do rozpaku. Omluvil se a snazil se to nesikovne zamluvit. Podepsala jsem lejstro poprala pekny den a s pobavnim nad tim jak "vzdelani" nekteri z mistnich redaktoru jsou odchazela. Bohuzel jsem se zapomnela zeptat, kdy to budou vysilat abych se na to mohla podivat. Skoda.

Pozarni Alarm c.3

Tak a uz to neni sranda. Zase jsme meli pozarni alram. Tentokrat prijely 4 auta i to velke s zebrikem, protoze pozar se hlasil v 17 patre. Ja se otravene sbalila a sla si kousek za roh koupit koblih, abych doplnila trochu toho cukru na nervy. V botach bez ponozek, bez podprdy a s plysovym medvedem v tasce (nechapu jak se tam dostal...). Kdyz jsem se vratila drzel nam dvere do haly jeden hasic a rikal, ze je to opet takove "cviceni"..tedy ze o nic vazneho nejde. Ale tim to neskoncilo...nasedli jsme do jednoho ze tri vytahu a ten vytah nezastavil nikde az v tom 17 patre, kde to opravdu smrdelo po ohni. Tak jsme zase zavreli dvere a jak se ten vytah rozjel dolu, zacal se silene viklat a rachotit, coz nikdy nedela. Opravdu to bylo jak z akcniho muvi. Jelo se mnou ve vytahu 5 asiatu a asiatek s vykulenyma ocima a upistenymi hlasky. Vytah se zastavil hned o jedno patro niz a ja jsem jako prvni vystoupila s komentarem: "I'm getting out....This bloody building," aby me vzpeti nasledovala cela posadka vytahu a sla exitem do svych pater. No, musim uznat, ze cim casteji se tu ten alarm spousti tim mene bezpecne se zde citim. Doufam, ze do te doby nez odjedu k zadnemu opravdovemu pozarnu nedojde a ze se nezriti zadny vytah. Opravdu mi to uz neprijde vtipne.

"Filling the Spaces"

Ve stredu na hodine s Lee Maracle jsme se bavili o tom, jak si kazdy clovek dokresluje pribeh mezi fakty ktere zna ... "fill in tha space". Kdyz clovek nekoho potka, ma z noveho znameho jisty pocit a zacne si kolem toho cloveka dokreslovat realitu. Pak je prekvapen, kdyz dotycny reaguje jinak nez cekal nebo se zachova jinak nez cekal. A on to nemusi jen byt znamy, ale take lide blizci. Dokreslovanim pribehu a reality se clovek dostava do situaci kdy je zranen nebo zklaman, protoze realita je jina, nez si ji vykreslili. Je zajimave to aplikovat na "skutecny" zivot. To pak se vsechno stava mnohem jednodussim a mene zranujicim. Ale stejne to prirozene delame, chte nechte, i kdyz si teorii "vyplnovani pribehu mezi fakty" uvedomujeme. A delame to vsichni. To co tady pisu neni nic noveho a asi si to vetsina z nas uvedomuje, ale kdyz se to vyslovi tak si to najednou clovek vice uvedomi a ziska to jiny rozmer. A to vlastne plati o vsem ... kdyz chceme aby neco nabylo vyznamu (pocit, domneka, nazor) meli bychom to vyslovit. Co si o tom myslite? Nejake komentare?

Pro Baru

Pro poteseni ... ty vis proc. Mam te rada.

K memu "Nadseni! :D"

Ja vlastne nejsem nadsena z Toronta samotneho, ale ze skutecnosti, ze jsem prekonala ten tezky prvni mesic a ze si konecne vychutnavam cizi zem a kulturu. Nadseni se take tyka toho, ze se zase vracim do sve kuze. Opet se zacinam citit dobre, soustredit se na sebe, na to co chci ja....prichazi nova energie a myslenky se mi tridi. Jinak receno, vracim se opet k Zuzce, ktera se pred 2 lety vratila z Kanady. A podobna se vratim i ted, jen bohatsi o dalsi prozitky.

Nadseni! :D

Tyyy jo. Me se nakonec v tom zatrpkanem Torontu zaclo libit! :) Dnes jsem byla na cteni poezie a dala si po mesici prvni kanadske pivo. Bylo vyborne, at si kdo chce jak chce obhajuje ceske pivo, akorat lehce silne na muj nealkoholicky vkus. Kazdopadne ten pochmurny bar s jevistem a osvicenym mikrofonem za kterym hmourili basnici a basnirky oci a take plny duchodcu - nekterych ponekud alternativniho stylu- mi hned napoprve prilnul k srdci a ja se rozhodla tam chodit casteji. Navic tam asi za 14 dni bude Dionne Brand, na kterou se ohromne tesim.

Dale se chystam na enviro filmovy festival viz. www.planetinfocus.org, ktery probehne v rijnu. Take na nejake divadelni predstaveni, ktere jsem si jeste nestihla vybrat a nektery patek se chystame jit s Lucou na pivo ci koncertik nebo nejake to trsani, trochu vyhnat certa z tela.....no a kdyz bude nalada, tak se konec koncu muzem i lehce priopit (jen doufam, ze pak nebudu chtit jet na kole domu :D).

Par dlasich poznatku:
Ve sport centru sedi v posilovne pohodovi dredati Jamajcani a posiluji!!!! A na bezeckem okruhu se mnou behaji Indove se zavazanymi turbany a Arabky se satkama...neni to super? :)

Nase koleje jsou asi tezce nachylne na pozar. V sobotu jsme meli 2 poplach v mesici. Tentokrat asi neco vaznejsiho pac jich (hjasicu) slo nahoru vic a meli brasny s lekarnickama a tak. Ale zas az tak akcni to nebylo, protoze nikdo nebehal s hadicema. (NASTESTI!!!) Doufam, ze to bylo naposled.

Prace a jenom prace :)

Je vecer, sedim u pocitace a natahuju nozky, ktere me zdrave boli.

Zacala jsem pracovat na dvou mistech. Pracuji pro jeden univerzitni antikvatriat, ktery chysta velky vyprodej knih. Je jich kolem 3.000. Vsechny tyto knihy se musi urcitym zpusobem dopravit do dvou velikych aul, kde se vyprodej porada. Takze se jezdi s vozicky z jedne budovy do druhe a tahaji se krabice s knihama. Obcas je to vesele, napriklad kdyz zacne trucovat vytah a nechce se hnout. To se pak vsechnyty krabice musi rucne tahat do druheho patra. Ufff. Takze ty nozky co me ted tak boli, me neboli ciste z 12km, ktere tydne nabeham, ale take z tahani krabic po schodech. A navic jeste z behani po restauraci, kde mam praci o vikendech. Tam se nastojim za pultem pri delani jednho sandwichu za druhym nebo se nabeham pri sklizeni nadobi ze stolu. Zatim jeste neobsluhu, protoze je toho spousta co se naucit a za jeden den to nejde stihnout. Funguje to castecne i jako prodej jidla (deli). Vyrabi se tam salamy a parky a prodavaji syry na vahu a taky nejake ceske dobroty...(Margotka zde vyjde asi na 60Kc) takze clovek se opravdu nenudi. Hlavne, kdyz pres poledne prijdou davy kanadanu na rizkovy sandwich a taky sposuta ceskych imigrantu na gulas a drstkovou polivku.

Ovsem nemuzu si stezovat. Kolektiv je na obou mistech prijemny. Studenti na praci v antikvariatu jsou ze vsech koutu sveta, vsichni jsou usmevavi a pratelsti. Velice me bavi zjistovat kdo odkud je a proc sem prijel a jak se mu tady libi. Vetsina lidi, kteri nekdy byli v mutlikulturni zemi bude nejspis souhlasit, ze to cloveka hodne obohati poznat jine kultury a zivotni pribehy. Napriklad Cinanka (ted si nevzpomenu jmeno) odjela sem s 2 sourozenci, rodice a starsi bratr jsou v Cine, pracuji a posilaji ji penize na studia. Uz je tu 4 roky a zvyka si na to, ze tu bude zit po zbytek zivota bez rodicu. Mluvila trochu o Cine a najednou si clovek uvedomi, jak je dobre, ze nemusi zit v komunistickem rezimu. (Myslim, ze by spousta Cechu mela odjet do Ciny, aby si uvedomila, co delaji, kdyz komunistickou stranu voli). Dalsi klucina, Dave, je rozeny kanadan, ale vetsinu zivota stravil v Africe. Bohuzel zatim nejak nebyl cas se s nim o tom vice pobavit.

V restauraci to ma zase spise domackou atmosferu. Chodi tam spousta ceskych imigrantu a, nutno podotknout, spouste z nich se styska po Ceske Republice a tak tam chodi melancholicky posedet, ovonet si osmazeny rizek a obliznout se nad bramborovym salatem.

Cas se mi praci hodne vyplni a tak to tu zacina utikat. Konecne jsem taky mezi lidma, takze si popovidam a dozvim se nove veci, neco se naucim (treba, ze existuje bulka jmenem Keiser :D). Jedinou nevyhodou je, ze mam kazdy den co delat a ze o vikendech se uz nikam az do odjezdu nepodivam. Tazke v tom smogovem meste, ve kterem kvuli smogu rocne umre nekolik desitek lidi, budu az do Vanoc. No, neda se svitit (..teda da..tady se sviti 24h denne). V patek vecer po praci, jestli budu moct jeste chodit si pujdu pochodit do muzea, ktere je 1,5h pred zaviraci dobou zdarma. Bude to takova vecerni (20h-21:30h) relaxace a meditace. Jenom pro ty bolave nozky asi moc ne. :)

Zu's ctenari

Zu-space ctivci (ctenari) :D :D :D :D :D

Poezie I

Hikers

It’s always best to walk behind

other hikers on the trail, or follow

tracks into thick forest, where narrow

crooks and blinds distract the eye

so the moment’s stride is all you know

and the woods conceal the coming rise-

that sheer grade, like a sleepless night,

always close to ending. But what if it showed-

if we could picture the paths of our life

scrambling over scree, up the treeless meadows

and the balding ridge, until the body is slowed

by thin air and age, and draws near the divide?

Much better for some to come behind

through the blind, dense forest, with heads bowed.

- Steven Heighton, The Ecstasy of Sceptics

Toronto - mesto vuni

Toronto je mesto vuni. Kdyz clovek jede rano na kol, misi se vune pecenychy rohliku a chleba z pekarny s vuni odhozenych odpadku z asijskych restauraci. Jak clovek projizdi ulicemi, tu to cerstve zavoni po vode, ktera umyva silnici, tam po kvetinach, ktere zrovna pani kvetinarka vystavuje pred svuj kramek. Pri sourani se ulicema, citi vuni kavy z kavaren, ale take kolemjdoucich lidi. Kdyby byl jeden odbornik pres parfemy, urcite by dokazal odhadnout kdo ma co za vuni. Ti co bez toho nemohou byt, pro ty bych vrele doporucila nejaky obchod..pokud mozno drazsi... s haderkama. Tam se takovych navonanych slecen a panu najde!!! Ale to pak clovek pusobi trochu uchylne. Ono je stejne nejlepsi zajit si do knihkupectvi a ocuchovat cerstve vytiskle knihy...

Zivot v Torontu

Tak jsem onehda sla kolem te charity pro bezdomovce kam jsem chtela jit. Zrovna jim davali jidlo. Bylo jich docela hodne. A jak si tak vykracuju dal smerem na koleje, kraci prede mnou muz a zena, kteri jak jsem zjistila jdou z charity. Potkali kamose a rikali, ze uz zadne sendvice nejsou, jenom kafe. Tan vyraz, ktery mel ten pan na obliceji, kdyz tu zpravu slysel byl dostatecne vypovidavy. Na sendvic uz rozhodne nepujdu, protoze nevidim duvod proc bych jim kvuli svemu hokus pokus mela ujidat jidla, kdyz ja ho mam dost. Nemam pravdu?

Dnes jsem byla na Art Festivalu. Neni to Festival v pravem slova smyslu. Je to spis nekolik stanku postavenych v parku, kde se sesla takova vetsi particka lidi se stejnymi zajmemy. Sve veci tam prezentuji, bavi se s kolemjdoucimi a jsou velice mili a pratelsti. Fotky nekterych jsou na webu viz. Fotko.

Pejskari

Tak jsem tak chodila po Art festivalu a jelikoz se odehraval v parku, zabloudilo tam i hodne pejskaru. Nekteri byli opravdu zajimavi a proto jsem se rozhodla, ze si udelam fotoserii "Pejskari". Prvnich nekolik fotek je jiz na webu, ale bohuzel nejsou nijak unikatni. Potrebovala bych totiz k tomu lepsi smirovaci fotak. Ten muj je prdavy, nema poradny hledacek a nejhur - dela hrzny hluk. Takze tohle je co se mi povedlo zatim nafotit...nekdy si udelam smirovaci vylet do parku. Aspon se ted Kubis s Rokinem muzou podivat na kanadske kamose :D

Lit. casopisy, prednasky a bezdomovci

Tak pro ty z Vas, kteri se zajimate o literaturu vice, respektive kanadskou litreraturu, mam tady tipy na nejake casopisy, ktere se Vam mohou nekdy hodit. Linky naleznete v sekci "LLulinky" (Literarni Lulinky). Jde o casopisy "Books in Canada", "Literary Review of Canada" a "London Review of Books."

Jinak nam zacala skola a je to celkem napor. Ostatne, to se cekalo. Zitra mam dalsi predmet a ve ctvrtek jeste jeden se spisovatelkou Lee Maracle. Oba predmety uci Native a jsou o Native literature. Uz se na to tesim!!! Taky asi prijedu se slusnou zasobou sbirek soucasnych kanadskych poetu, jelikoz si je musim vsechny koupit do kurzu o soucasne kanadske poezii. :)

V Torontu je spousta organizaci, ktere vari pro bezdomovce a snazi se pomoct lidem. Tak jsem si rikala, ze mozna udelam takovy socialne-...? pruzkum a pujdu si dat obed do jednoho takoveho mista, ktere mam pobliz. Aspon ochutnam, jestli jim nedavaji hnusne jidlo a treba si i s nekym ve fronte popovidam. Stejne tady jeste nemam zadne kamarady, protoze na hodinach si vsichni hledi sveho nebo maji kamarady z predeslych let. A ja porad nemam guts (zaludek) na to, abych za nekdym prisla a rekla: "Hele ty, jak se jmenujes, pojd semnou na kafe." Nutno ovsem poznamenat, ze az na nejake barbinky, fiflenky a hvezdicky jsou tady prijemni a usmevavi lidi.

Kulturni Sok

Dnes jsem byla na prednasce (orientation) a dozvedela jsem se, ze podle grafu "kulturniho soku" (kterym si vsichni pry projdeme) se nachazim v casti "nadseni". Pote prijde cast "starost" pak az budu uplne na dne budu "odmitat" okoli a pokud se nezaseknu v teto casti a nepojedu domu, tak bych se mela vratit do casti "nadseni" :D. Ono to zni hodne vtipne a ja se tomu taky smala, ale kdyz jsem si vzpomnela na svuj posledni 6-ti mesicni pobyt v Kanade, tak jsem opravdu kulturni sok v 5. mesici pobytu mela.

Pro ty, kteri by sechteli cas od casu podivat co se deje v Toronte ... http://www.nowtoronto.com/issues/current/ ... muzete navstivit tento web...je to neco jak Metropolis v Brne.

Fota

Na prave strane blogu je novy link na fotky. Nejsou velice kvalitni, ale dala jsem je tam i presto. Rodice budou urcite radi, kdyz se podivaji aspon na neco. (Jsou to fotky z vyletu po jezere.)

Prijezd

Let bych zhodnotila jako okej. Imigracni okej. vyzvednuti tetou vic nez okej. Pote ubytovani a vrr (auto) na chalupu do Perry Sound. Na chalupe kupa lidi, Ed, Dave, strejda a kocou Felix. Moznato nebylo zrovna to prave orechove pro mne, protoze jsem lehce asocialni, ale nakonec to byl prijemny vikend.
Cestou zase pozoruji jak se stavi dalnice. Kdyz jsem tady jela poprve dva roky zpatky, videla jsem, jak se dynamitem odstreluje skala. Ta se pak drti na mensi kusy a ty slouzi jako podklad pod cestu. Od te doby se udelalo nekolik dlasich desitek kilometru. Ovsem nejak mi unika vyznam teto dalnice, protoze tam zas az tolik lidi nejezdi. Ale nejspisi tady maji pocit, ze kdyz je Kanada velka zeme, muze se zastavet dalnici sem a tam, protoze stejne zustane porad plna lesu a strani. Zda se, ze to v Kanade nemuze dopadnout podobne jako v Ceske republice, kde kam clovek jede, stavi se dalnice. Pomalu se z toho kraje stava pavouk silnic s plechovyma pojizdnyma krabickama. Ale zpet ke kanadske dalnici(ted nevim cislo). Ona se totiz stavi v mistech, kde kdysi zili First Nations (Algonquin a Mohawk Indiani). Je tam zvlastni raz krajiny.Vsude jsou jezera a skaly, ale skaly takove, ze na nich rostou stromy a clovek chodi pouze po zaoblenych vrcholcich, jez casto vypadaji jako nejake zvire. Je tam plno zvere, ale podle toho co rikal Ed (coz bych tak tipovala na 50%) tak jelen byl do teto oblasti priveden az nekdy pred dvaceti lety. (Ted by asi stalo za to si dohledat, co Algonquin a Mohawk lovili, jestli lovili. Chcjen rict, ze ta dalnice kazi celou atmosferu. Kdyby tam nechali obycejnou jednoproudovou silnici, kdyz uz tam clovek potrebuje jezdit, byl by to prijemny kompromis pro cloveka i prirodu.
Coz mne privadi k tomu, ze by se v tomto smeru dalo polemizovat nad tetinou zahradkou a ostatnima chatickama v okoli. Tam ten kompromis take trochu chybi. Ale beru to tak jak to je. Teta krmi ptacky a tak mi dela radost se divat, jak ji do krmitka chodi pit kolibrici a jeden druheho odhaneji a hraji si. Clovek tam muze sedet a divat se na ne hodiny. Chodi tam i spousta jinych druhu, teta je skoro vsechny zna, ale ja ... teta je expert nejenom na ptacky, ale take na suseni vsemoznych kytek a sbirani seminek. Cela chalupa je plna povesenych kvetin a bylinek a pusobi velice relaxacne. Ale to tam nesmi byt spousta lidi.
Ed i Dave jsou fajn. Bylo jsme s nimi na clunu na jezere. Je to tak obrovske, ze kdyby nebyly vsude ostruvky, tak by to vypadalo jakomore. Puvodne jsem si rikala, jak je prijemne jet na lodi a byt daleko od civilizace, ale po chvilce jsem zjistila, ze temer kazdy ostrov je v soukromem vlastnictvi a stoji na nem minimalne jeden dum ci chata. Je to k nevire, kolik je toho zabrano a "obydleno". Ale Kanadani to tak vubec nevnimaji. Oni ostatne nevnimaji spoustu jinych veci... Po veceri jsme si vsichni prijemne povidali a nejak jsme se dostali na tema Amerika a Ed se velice rozpovidal o tom, jak je Amerika uzasna zeme a narod. Ani se mi ted nechce o tom moc rozepisovat, protoze i ten vecer jsem nakonec musela jit spat, protoze je tezke se bavit se zaslepenym clovekem. Ale ne vsichni to tak berou. Napriklad Dave a teta s Edem nesouhlasili.
Vikend byl nakonec hodne prijemny a jsem rada, ze jsem nemusela trcet sama na kolejich. Jsou uplne v centru a Toronto je silene hekticke. Auta tady jezdi porad i v noci. Ale to je tim, ze bydlim uplne v centru. Kdyz jedu za tetou po Bloor street smerem na zapad k High Parku, staci odbocit z Bloor a clovek se za chvili dostane do nejake mensi ulicky, kde jsou stromy a klid a domecky a prijemne. Na jednu stranu je tadyplno aut a lidi, na druhou stranu jsou tady vsude stromy a zelen. Rozhodne vice nez v treba v Praze.

Odjezd / Departure

Rano ve tri se vstava a odjizdi novym citronem (Citroen Xara) do Krakowa odkud se odleta smer Toronto. Nalada je plna smisenych pocitu, jak to jiste kazdy kdo cestujete znate. Lehce chaosu co se jeste nesmi zapomenout, lehce melancholie, ale take lehce vzruseni. Dnes uz me ceka jen vecere s rodici, podrbat psiska a kocoury za usima a dobry spanek. Onehda jsem se divala na nebe a rikala jsem si: "Tak za par dni uz bude konstalace hvezd jina, pac se na nebe budu divat z jine casti zemekoule," tak jsem zvedava, kdy nejake hvezdy uvidim, protoze v zaricim Torontu asi tezko. :) Mejte se vsichni tak jak si zaslouzite ;) a brzy na popsanou...

I am leaving for Krakow tomorrow at 3 a.m. in a new "Citron (Lemon)" (Citroen Xara) where I'm catching a plane to Toronto. I am full of mixed feelings... as you guys who travel know the feeling before departure ... a little bit of excitement, a little bit of melancholy and also a bit of chaos... :) Today I have only three more things to do: have dinner with my parents, pet our dogs and cats and have a good sleep. Anyway ... I hope you are all well. See you in a few days....

Zu is back

Hello everyone,

I have had my brain reset and guess what! I'm leaving for Toronto in a few days! I'm finally starting to be excited about it. Some of the main issues I am thinking about these days concerning Toronto:
1. where can I practise joga ....?
2. what are the best climbing areas around Toronto ..... ?
3. where to go for fun and make friends .... ?
4. what are the opening hours of libraries .... ?

BTW Who has visited the FILMALE festival?

Zu's reset

okej people, ZU needs reset of her brain... be patient guys ... Zu''ll be back ... meanwhile check the www.filmale.cz web!!!

tak hele vsichni, ZU potrebuje restart mozku ... narocna to operace ... proto, budte trpelivi, Zu'se vrati... zatim mrknete na www.filmale.cz!!! Bude to super akce...

Obrazek Filipa Jirsy

Tak jsem od mile Barunky (to neni pejsek od Merhyho) dostala tip na dalsi dobrocinnou acki. Jde o aukce obrazku deti z detskych domovu (www.vlakstesti.cz). V dobre vuli, ze zvednu cenu obrazku, aby si ho pak nekdo jiny koupil, jsem prihodila nejakou tu korunu. Ovsem, nejak jsem si nevsimla, ze v brzke dobe konci aukce prave tohoto obrazku a tedy k memu prekvapeni me po vikendu cekal email s radostnou zpravou, ze obrazek je muj. :) no a tak to je. Je pekny, neni-liz pravda!? Baru dik :)