Navrat do rodneho kraje

Tak se priblizil navrat to krasneho Valasskeho rodneho kraje. Uz jen hodinu do vypnuti kabliku, zmacknuti cudliku power a opusteni koleji. Evaluace celeho tohoto trimesicniho pribehu je prosta. Vsechno zle je pro neco dobre a Po bitve je kazdy kral. :) Uz ted si zacinam pamatovat jen to dobre.

Louceni s Torontem

Dneska jsem oficielne zahajila tyden louceni s Torontem. :) Zacalo to hlavne tim, ze jsem dnes vecer mela naposled hodinu Poezie a rozloucila jsem se kamaradkou Crystal (zname se akorat z hodin). Ale jinak nemam na louceni jeste moc casu. Jsem ponorena do eseju... uffff..je to fuska. Ted jdu prave pokracovat v psani "antologie" tedy presneji receno uvodu k me fiktivni antologii "Nature and Environment: An Anthology of Conemporary Poets." Je to zajimave tema a za jinych okolnosti bych se do toho ponorila, ale kdyz jsem stravila tolik casu dohledavanim basniku, tak ted kdyz uz jsem konecne obklopena knizkama tak, ze je mne ztezi za nema videt, nemam uz jaksi cas se do toho tolik ponorit a tak spis jen "pisu jak o dusu." :) Ale ve chvilkach odpocinku mam porad cas vzpominat na doma a tesit se...

Anci v Torontu

Niagara falls - Kanadska strana

Tak jsem pridala fotky z Aniccine navstevy Toronta. Ubehlo uz 14 dni co me poctila svou navstevou a zda se to jako vecnost. Jeden den jsme brouzdaly po Torontu a druhy den se jelo na Niagaru. Tak to je ve zkratce vse :)

Protoze se nam priblizilo zkouskove a deadlines na eseje, ja ted travim vetsinu casu ctenim a psanim eseju. :)

Mozilla Zalozky - oblibene

Jiz delsi dobu mam na prohlizeci Mozilla v zalozkach
pod slozkou "Oblibene" odkaz na EkoCentrum Brno.
Jiz nejakou dobu jsem se na jejich stranky nepodivala.
Byla jsem prilis zahloubana do mych smutnych nalad
ve smutnem betonovem meste. S blizicim se datem
navratu se zacina opet sedy obraz zabarvovat a ja opet
zacinam hledat "konicky", ktere mi vyplni cas tak, ze
zase nebudu vedet kam driv. Vedle nejdrive planovaneho
usiti kalhot na lezeni, upeceni dortu a vanocniho cukrovi
a dlouhodobejsiho planu navstevovat kurzu keramiky
jsem zahrnula do sveho seznamu dilny poradane
EkoCentrem Brno. Takze mozna nakonec budu jeste pred
Vanocema plect proutenou rohoz. :) No a pro ty z vas, kteri
by jste se radi pripojili s pletenim rohozi nebo k jine
aktivite nebo si treba jen radi precetli nejake zajimave
veci (viz "poctenicko" a napr. clanek pana
Jeronyma Klimese) tady je webova stranka.

http://www.ecb.cz/


Pro potechu oka - Kanadsky les.

Vylet III

Tak po mensim roznezneni se zviratky se vratim zpet k vyletu. Tentokrat budu osem strucnejsi. Posledni dva dny jsme s tetou stravily v malem mestecku Ste Anne de Beaupree, ktere lezi kousek za Quebec-city. Je to celkem mile mestecko a sousta domecku mi pripominala Evropu. Ostatne Quebec cely pripomina vice Evropu. Bude to asi dano i historii, vzhledem k tomu, ze 3. cervence 2008 oslavi 400. vyroci, je to tusim nejstarsi (nebo 2. nejstarsi) mesto Kanady a take misto kam prichazeli prvni osadnici. V tom malem mestecku, kde jsem spaly je svate misto a stara katedrala. Na prvni pohled vypada z venku dost betonove, ale jak jsem pozdeji zjistila, je vevnitr moc krasna. Takze v nedeli jsme s tetou obesly male mestecko a take vodpoady, ktere jsou videt ve fotkach pod titulem Cestou Necestou. Odpoledne jsme zajely jeste k dalsim vodopadum (ty uz jsou pod sekci Quebec tusim) no a protoze jsme mely stale dost casu, tak jsme se rozhodly jet jeste vecer do Quebecu. Mesto je to krasne, s historickou casti, kterou jsme jako jedinou stihly videt. Bylo docela zima a kdyz uz jsme odchazely na parkoviste, uvidely jsme na jendom namesticku kluziste. Jezdila tam rolba a hladila plochu pro jiz netrpelive cejakici bruslare. Melo to moc hezkou atmosferu, prestoze to bylo ve meste a ne nekde na rybniku.

V pondeli jsme s tetou namrkly do katedraly a vyrazily na cestu. Jely jsme temer non-stop, pouze s par zastavkama. Jedna byla na obed v pekne hnusne cinske restauraci. Do Toronta jsme se vratily kolem 18h vecer. Kdyz jsem opet videla mesto, zacpane dalnice lidma vracejicima se z prace a take mrakodrapy, nebylo mi dvakrat veselo. Vylet byl celkove moc prijemny a zajimavy. Skoda ze nebyl cas jet vice na vychod. Fotky jsou samozrejme v sekci Fotko, takze muzete mrknout. Priste uz o navsteve Anicky. :)

Domaci milacci

Tak me tak napadlo, ze kdyz uz jsem zde dala to videjo kocoura,
mohla bych rovnou pridat fota mych domacich milacku. Vice foto
viz "Fotko". Milaccku je ted celkem 5. U rodicu to jsou 3 kocouri,
Muf (bily), Tygr (rezavy) a Mica (cerno-bila) a pesan Rocky (vetsi
a zlutejsi). No a jeste je tu pesan Kuba (mensi a hnedy) ktery nepatri
primo me, ale stejne je to muj milacek. :)

Animo Ftipek

Tak jeste animo videjo na veselou naladu.
Myslim, ze se to idealne hodi na to zvirectvo co maji rodice :)

Daruj hracku

Mili zlati,
blizi se Vanoce a prestoze nejsem velky fanousek Vanocniho silenstvi, ktere jiz v Torontu zacalo, posilam Vam tento odkaz.

http://www.rozhlas.cz/darujhracku/portal

Je to akce poradana Ceskym Rozhlasem pro deti z detskych domovu. Jednoduse si vyberete ze seznamu deti, ktere chcete obdarovat (vetsinou maji uvedeno, co by si prali). Vysnenou hracku koupite a odeslete na uvedenou adresu. Ja jsem se teto akce zucastnila jiz loni. Odeslani balicku chlapeckovi z detskeho domova byl jeden z nejkrasnejsich darku lonskych Vanoc.

Atmosfera Ottawy

Jeste prikladam videjo Dudisty :D

Vylet II - Ottawa

V sobotu jsme se zpakovaly pekne brzy rano a vyrazime do Ottawy. V 10h jsem se mela sejit s Anickou v Narodni Galerii. Do mesta prijizdime relativne brzy, takze s tetou udelame obchazku parlamentu a toho nejblizsiho centra. Ottawa, hlavni mesto Kanady ma 785,000 obyvatel. Tedy asi 2,5x mene nez Toronto. Lezi na soutoku rek Ottawa a Rideau a take se rekou deli na 2 casti, kdy 1 cast mesta lezi v provincii Ontario a 1 cast v provincii Quebeck. Ottawa ma ponekud vice Evropsky raz. Mesto bylo po II. svetove valce prestaveno . Architekt, ktery se zaslouzil o dnesni trochu "evropskou"podobu Ottawy je parizan Jacques Greber.

Ja i teta jsme si vsimly, ze Ottawa neni zas az tak multikulturni. Prevazuji tam bili lide. At se Kanada prezentuje jako multikulturni stat jak chce, porad je to stat kolonialni, kde vice jak 90% statnich pozic je obsazeno bilyma. No a protoze nejvice pracovnich pozic v Ottawe nabizi stat a univerzita.. neni divu, ze tam neni moc Indu, Asiatu ci cernochu.

Z historie: Na uzemi dnesni Ottawy puvodne zili Alogonquin indiani, po prichodu evropanu se zde usidlili Francouzsti obchodnici s kozesinami. Po roce 1759 zacali prijizdet Britove a v roce 1826 zde Britske jednotky zalozili trvalou zakladu aby zde postavili Rideau kanal. V roce 1855 byla Ottawa kralovnou Viktorii jmenovana hlavnim mestem.

V 10 hodin mame sraz s Anickou v narodni galerii. Tak tam cekam a cekam a uz jsem pomalu dostavala strach, jestli jsme se nedomluvily spatne, kdyz v tu ranu se tam v 11h Anci objevi. :) Vysmata jako vzdycky. Prijela s Kamaradlkou Alenou, ktera s ni studuje na St. Lawrence Univerzite. Tak jsme spolecne prosly galerii a pak i market. Bylo vyborne videt zase Anicku.

Po prohlidce narodni gelrie jsme si zasli na obed do krasne cajovny. Neni to cajovna v nasemslova smyslu... je to spise kavarna, kde se serviruje caj. Ale i tak to bylo pekne a daly jsme si tam moc dobry cajik. Sranda byla, ze jsme chtely konvici pro 4 ale pan nam rekl, ze ma jen konvicky pro 2. Tak jsme si objednali 2 ty konvicky. Opet jsme se setkaly s Americkym/Kanadskym meritkem. Doneslnam 2 obrovske konvice, ktere by kazda napojila 6 lidi. Takze jsme z cajovny odesly s naplnenymi mocovymi mechyri a smaly se "konvicce pro 2".

Pak jsme prsly market, kde meli uplne to same co najdeme u nas a pak jsme se rozloucily. My s tetou vyrazily dal na cestu, ktera trvala zas e 4 hodiny. Projely jsme Montreal a pak take Quebeck a uhnizdily jsme se za Quebeckem v malem mestecku, kde je krasna katedrala a poutni misto. Ale o tom zase az priste.

Jeste komentar k fotkam, ktere najdete pod odkazem Ottawa:
1. parlamentni kocky - hned za parlamentem v mini parciku byl udelany kotec pro kocky. Zilo tma nekolik tak 10..? kocek, ktere chodil nekdo krmit. Bylo to hezke a nedovedu si predstavit, ze by pan Klaus povolil neco podobneho na hrade. :D
2. obrazy v narodni galerii - jsou rozmazane, protoze jsem fotila potajmu bez blesku. Pak me chytil pan hlidaca mela jsem utrum.

Hodina s Lee Maracle

Prave jsem se vratila z hodiny s Lee Maracle.
Casto mne napada, proc jsem tady zustala, kdyz se mi zde od zacatku nelibilo. Bylo to castecne premlouvani a podpora blizkych at to vydrzim a taky, abych dokoncila co jsem zacala. Dnes me na hodine s Lee doslo, ze jsem tady mela zustat i kvuli ni. Uvedomila jsem si, ze chodit na prednasky k tak inteligentni a moudre pani je dar a ze mne hodne obohacuje.
Opet jsem vydrzela temer bez dechu sedet 3 hodiny v kuse na prednasce, ktera je spis povidanim s clovekem nez vykladem ucitele. Vratila jsem se jako obvykle rozzarena jako slunicko, plna energie, dojmu, pocitu a myslenek.
Puvodne jsem tohle zacala psat, abych se o par veci co rekla podelila, ale nejde to. Treba si o tom nekdy popovidame osobne. Az se vratim, na tento pobyt v mnoha smerech zapomenu. A rada. Ale na Lee Maracle, jeji nakazlivy smich, jeji zabavne a soucasne hluboke prednasky, a take na jeji uprimnost a otevrenost vzpominat urcite budu. :)

Vylet I - Algonquin narodni park

Rozhodla jsem se psat o vyletu na etapy... tedy cast prvni. Ve ctvrtek vecer, ve 21h, vyrazime na sever na chalupu, kde je naplanovana prvni noc. Dorazily jsem kratce pred pulnoci. Nebe bylo jasne a uplne posete hvezdama, krasa. V chalupe bylo pekelne zima, neni divu, kdyz venku mrzlo a tak teta topi v kamnech a nechava mne spat v suterenu. Usinam s pohledem na cervene plapolajici plaminky v kamnech a vzpominam na Beskydy a domov.

V patek rano rychle sadime par stromecku, co teta dovezla a pak hura na vylet. Tedy prvni cili - Algonquin narodni park. Nejvetsi park v provincii Ontario, zalozeny v roce 1893 je take parkem nejvetsim v provincii. Park se nachazi asi 300km severne od Toronta. Na 7800km ctverecnich se nachazi stovky jezer a jezyrek, ktera jsou protkana stezkama pro kanoe. Ty jsou take hlavnim dopravnim prostredkem. Prestoze je v parku nekolik stezek, kanoe jsou nejpopularnejsi a nutno dodat - neni divu.

Platime za vstup a po rade s panem rangerem, vyrazime na 11km dlouhou stezku, kde maji udajne byt videt divoka zviratka. Ja se tesim jak male dite, protoze jsem konecne po vice jak mesici v prirode. Udajne nam to ma trvat 4h, ale na ceduli s mapou se uvadi 6h. Vzhledem k tomu, ze je jiz po poledni, mame trochu strach at nezatmime. Teta proto tedy vyrazi ohnivym tempem, ale po chvili musime zvolnit, protoze cesta je rozbahnena a ne prilis pruchodna a tak je tomu i po zbytek vyslapu. Teta nam cestu zprijemnuje hlaskama tipu: "To nam ten pan taky mohl rovnou rict, ze pujdeme potokem." Nebo pri pohledu na les: "Teda, vidis to! To je ale dzungle!" No a nakonec mne nejvice pobavilo, kdyz mne chtela fotit u jednoho stromu a ve vyhledu ji zavazel jiny: "Teda tenhle strom by se mel pokacet, zavazi tu!". Musela jsem se smat, protoze na to ze jsme byly v narodnim parku, teta mela vynorne mestske hlasky.



Aby jsme se nenudily, asi 2km jsmesi zasly. Vzhledem k tomu, ze je jiz po sezone a v Kanade obecne nemaji turisticke znaceni, narazily jsme na nejakou odbocku, abychom zjistily, ze je to jen slepa stezka do lesa, ktera asi byla "zajimavym" mistem. Kdyz uz jsme odhadovaly, ze jsme jiz asi za pulkou, tempo se pomalu zvolnilo. Take jsme zacaly premyslet, kde jsou ta divoka zvirata...? Cestou jsme narazily pouze na 1 datla a me prebehla pres cestu jedna myska. Pak nas take zacali obletovat dva okrouzkovani ptacci, kteri vypadali hodne ochocene. Ten jeden si sedl na strom velice blizko me. Ja jsem zacala fotit a kdyz jsem ho chtela vyfotit ze spodu, pteck si usral. Ja nastesti stihla odskocit, takze hovinko dopadlo misto na objektiv na zem. Smradek jeden. A to ted vubec neprehanim. Fakt si sedl nade me, aby me pohl pokadit!! Tak tihle ptacci nas doprovazeli asi 500m a pak si sli po svem.

No a kdyz uz jsme s tetou pochodovaly 4h zacinaly jsme pocitat jezera. Stezka mela vest kolem9 jezer a protoze jsme nemely zadnou mapu a nedovedly dohadnout jak daleko jsme, kazde nove jezero jsme doufaly, ze je posledni. Pak v predposlednim jezere vidime neco plavat. A k nasemu milemu prekvapeni jsou to 4 vydry, ktere si hraji a skotaci. Byly prekrasne. Ja jsem hned zacala tocit video abych nasledne zjstila, ze jsem nic netnatocila. Proc? Protoze jsem jelitko. Ale teta je natocene ma, takze je casem na blog dam. Byly tak kouzelne, jak si hraly a svitorily a delaly lumparny. Kdyz nas zmercily hned se potopily a pak zase vykukovaly. No, stravily jsme tam asi 20 minut.

Nakonec jsme dosly k auto po 4,5 hodianch docela vycerpane. Nasedly jsme a pomalu odjizdely z parku pri zapadu slunce. Nasim cilem bylo priblizit se Ottave a tak jsme dojely kousek od Ottavy do amleho mestecka, kde jsme si nasly Motel u jednoho Inda. Ja jsem bravurne vyskemrala slevu a tak jsme se ubytovaly tam. A o Ottave zase priste. Kazdopadne fotky z parku (nektere se mozna budou hodne opakovat, ale nemam silu to predelavata taky bylo hodne jasno, takze jsou nektere prestrelelne) jsou jiz v sekci Fotko, takze se muzete pokochat. :)

Vylet

Bolave nozky zatizene papucema se krci pod stolem.
Je pondeli vecer a ja jsem se vratila z vyletu.
Stravila jsem 4 dny na cestach,
navstivila jsem prvincni park Algonquin,
hlavni mesto Kanady Ottavu,
provincii Quebeck, Quebeck - city
a take poutni misto.
Jiz jsem zacala popisovat a davat do kupy fotky,
ale bude to jeste chvili trvat.
Behem par dni vas seznamim s vyletem
a dam fotky na internet.
Ted je cas se zababusit do spacaku s knihou
a nechat nozky odpocinout.
Prikladam foto z poutniho mista.

Zuzek