Prace a jenom prace :)

Je vecer, sedim u pocitace a natahuju nozky, ktere me zdrave boli.

Zacala jsem pracovat na dvou mistech. Pracuji pro jeden univerzitni antikvatriat, ktery chysta velky vyprodej knih. Je jich kolem 3.000. Vsechny tyto knihy se musi urcitym zpusobem dopravit do dvou velikych aul, kde se vyprodej porada. Takze se jezdi s vozicky z jedne budovy do druhe a tahaji se krabice s knihama. Obcas je to vesele, napriklad kdyz zacne trucovat vytah a nechce se hnout. To se pak vsechnyty krabice musi rucne tahat do druheho patra. Ufff. Takze ty nozky co me ted tak boli, me neboli ciste z 12km, ktere tydne nabeham, ale take z tahani krabic po schodech. A navic jeste z behani po restauraci, kde mam praci o vikendech. Tam se nastojim za pultem pri delani jednho sandwichu za druhym nebo se nabeham pri sklizeni nadobi ze stolu. Zatim jeste neobsluhu, protoze je toho spousta co se naucit a za jeden den to nejde stihnout. Funguje to castecne i jako prodej jidla (deli). Vyrabi se tam salamy a parky a prodavaji syry na vahu a taky nejake ceske dobroty...(Margotka zde vyjde asi na 60Kc) takze clovek se opravdu nenudi. Hlavne, kdyz pres poledne prijdou davy kanadanu na rizkovy sandwich a taky sposuta ceskych imigrantu na gulas a drstkovou polivku.

Ovsem nemuzu si stezovat. Kolektiv je na obou mistech prijemny. Studenti na praci v antikvariatu jsou ze vsech koutu sveta, vsichni jsou usmevavi a pratelsti. Velice me bavi zjistovat kdo odkud je a proc sem prijel a jak se mu tady libi. Vetsina lidi, kteri nekdy byli v mutlikulturni zemi bude nejspis souhlasit, ze to cloveka hodne obohati poznat jine kultury a zivotni pribehy. Napriklad Cinanka (ted si nevzpomenu jmeno) odjela sem s 2 sourozenci, rodice a starsi bratr jsou v Cine, pracuji a posilaji ji penize na studia. Uz je tu 4 roky a zvyka si na to, ze tu bude zit po zbytek zivota bez rodicu. Mluvila trochu o Cine a najednou si clovek uvedomi, jak je dobre, ze nemusi zit v komunistickem rezimu. (Myslim, ze by spousta Cechu mela odjet do Ciny, aby si uvedomila, co delaji, kdyz komunistickou stranu voli). Dalsi klucina, Dave, je rozeny kanadan, ale vetsinu zivota stravil v Africe. Bohuzel zatim nejak nebyl cas se s nim o tom vice pobavit.

V restauraci to ma zase spise domackou atmosferu. Chodi tam spousta ceskych imigrantu a, nutno podotknout, spouste z nich se styska po Ceske Republice a tak tam chodi melancholicky posedet, ovonet si osmazeny rizek a obliznout se nad bramborovym salatem.

Cas se mi praci hodne vyplni a tak to tu zacina utikat. Konecne jsem taky mezi lidma, takze si popovidam a dozvim se nove veci, neco se naucim (treba, ze existuje bulka jmenem Keiser :D). Jedinou nevyhodou je, ze mam kazdy den co delat a ze o vikendech se uz nikam az do odjezdu nepodivam. Tazke v tom smogovem meste, ve kterem kvuli smogu rocne umre nekolik desitek lidi, budu az do Vanoc. No, neda se svitit (..teda da..tady se sviti 24h denne). V patek vecer po praci, jestli budu moct jeste chodit si pujdu pochodit do muzea, ktere je 1,5h pred zaviraci dobou zdarma. Bude to takova vecerni (20h-21:30h) relaxace a meditace. Jenom pro ty bolave nozky asi moc ne. :)

Zu's ctenari

Zu-space ctivci (ctenari) :D :D :D :D :D

Poezie I

Hikers

It’s always best to walk behind

other hikers on the trail, or follow

tracks into thick forest, where narrow

crooks and blinds distract the eye

so the moment’s stride is all you know

and the woods conceal the coming rise-

that sheer grade, like a sleepless night,

always close to ending. But what if it showed-

if we could picture the paths of our life

scrambling over scree, up the treeless meadows

and the balding ridge, until the body is slowed

by thin air and age, and draws near the divide?

Much better for some to come behind

through the blind, dense forest, with heads bowed.

- Steven Heighton, The Ecstasy of Sceptics

Toronto - mesto vuni

Toronto je mesto vuni. Kdyz clovek jede rano na kol, misi se vune pecenychy rohliku a chleba z pekarny s vuni odhozenych odpadku z asijskych restauraci. Jak clovek projizdi ulicemi, tu to cerstve zavoni po vode, ktera umyva silnici, tam po kvetinach, ktere zrovna pani kvetinarka vystavuje pred svuj kramek. Pri sourani se ulicema, citi vuni kavy z kavaren, ale take kolemjdoucich lidi. Kdyby byl jeden odbornik pres parfemy, urcite by dokazal odhadnout kdo ma co za vuni. Ti co bez toho nemohou byt, pro ty bych vrele doporucila nejaky obchod..pokud mozno drazsi... s haderkama. Tam se takovych navonanych slecen a panu najde!!! Ale to pak clovek pusobi trochu uchylne. Ono je stejne nejlepsi zajit si do knihkupectvi a ocuchovat cerstve vytiskle knihy...

Zivot v Torontu

Tak jsem onehda sla kolem te charity pro bezdomovce kam jsem chtela jit. Zrovna jim davali jidlo. Bylo jich docela hodne. A jak si tak vykracuju dal smerem na koleje, kraci prede mnou muz a zena, kteri jak jsem zjistila jdou z charity. Potkali kamose a rikali, ze uz zadne sendvice nejsou, jenom kafe. Tan vyraz, ktery mel ten pan na obliceji, kdyz tu zpravu slysel byl dostatecne vypovidavy. Na sendvic uz rozhodne nepujdu, protoze nevidim duvod proc bych jim kvuli svemu hokus pokus mela ujidat jidla, kdyz ja ho mam dost. Nemam pravdu?

Dnes jsem byla na Art Festivalu. Neni to Festival v pravem slova smyslu. Je to spis nekolik stanku postavenych v parku, kde se sesla takova vetsi particka lidi se stejnymi zajmemy. Sve veci tam prezentuji, bavi se s kolemjdoucimi a jsou velice mili a pratelsti. Fotky nekterych jsou na webu viz. Fotko.

Pejskari

Tak jsem tak chodila po Art festivalu a jelikoz se odehraval v parku, zabloudilo tam i hodne pejskaru. Nekteri byli opravdu zajimavi a proto jsem se rozhodla, ze si udelam fotoserii "Pejskari". Prvnich nekolik fotek je jiz na webu, ale bohuzel nejsou nijak unikatni. Potrebovala bych totiz k tomu lepsi smirovaci fotak. Ten muj je prdavy, nema poradny hledacek a nejhur - dela hrzny hluk. Takze tohle je co se mi povedlo zatim nafotit...nekdy si udelam smirovaci vylet do parku. Aspon se ted Kubis s Rokinem muzou podivat na kanadske kamose :D

Lit. casopisy, prednasky a bezdomovci

Tak pro ty z Vas, kteri se zajimate o literaturu vice, respektive kanadskou litreraturu, mam tady tipy na nejake casopisy, ktere se Vam mohou nekdy hodit. Linky naleznete v sekci "LLulinky" (Literarni Lulinky). Jde o casopisy "Books in Canada", "Literary Review of Canada" a "London Review of Books."

Jinak nam zacala skola a je to celkem napor. Ostatne, to se cekalo. Zitra mam dalsi predmet a ve ctvrtek jeste jeden se spisovatelkou Lee Maracle. Oba predmety uci Native a jsou o Native literature. Uz se na to tesim!!! Taky asi prijedu se slusnou zasobou sbirek soucasnych kanadskych poetu, jelikoz si je musim vsechny koupit do kurzu o soucasne kanadske poezii. :)

V Torontu je spousta organizaci, ktere vari pro bezdomovce a snazi se pomoct lidem. Tak jsem si rikala, ze mozna udelam takovy socialne-...? pruzkum a pujdu si dat obed do jednoho takoveho mista, ktere mam pobliz. Aspon ochutnam, jestli jim nedavaji hnusne jidlo a treba si i s nekym ve fronte popovidam. Stejne tady jeste nemam zadne kamarady, protoze na hodinach si vsichni hledi sveho nebo maji kamarady z predeslych let. A ja porad nemam guts (zaludek) na to, abych za nekdym prisla a rekla: "Hele ty, jak se jmenujes, pojd semnou na kafe." Nutno ovsem poznamenat, ze az na nejake barbinky, fiflenky a hvezdicky jsou tady prijemni a usmevavi lidi.

Kulturni Sok

Dnes jsem byla na prednasce (orientation) a dozvedela jsem se, ze podle grafu "kulturniho soku" (kterym si vsichni pry projdeme) se nachazim v casti "nadseni". Pote prijde cast "starost" pak az budu uplne na dne budu "odmitat" okoli a pokud se nezaseknu v teto casti a nepojedu domu, tak bych se mela vratit do casti "nadseni" :D. Ono to zni hodne vtipne a ja se tomu taky smala, ale kdyz jsem si vzpomnela na svuj posledni 6-ti mesicni pobyt v Kanade, tak jsem opravdu kulturni sok v 5. mesici pobytu mela.

Pro ty, kteri by sechteli cas od casu podivat co se deje v Toronte ... http://www.nowtoronto.com/issues/current/ ... muzete navstivit tento web...je to neco jak Metropolis v Brne.

Fota

Na prave strane blogu je novy link na fotky. Nejsou velice kvalitni, ale dala jsem je tam i presto. Rodice budou urcite radi, kdyz se podivaji aspon na neco. (Jsou to fotky z vyletu po jezere.)

Prijezd

Let bych zhodnotila jako okej. Imigracni okej. vyzvednuti tetou vic nez okej. Pote ubytovani a vrr (auto) na chalupu do Perry Sound. Na chalupe kupa lidi, Ed, Dave, strejda a kocou Felix. Moznato nebylo zrovna to prave orechove pro mne, protoze jsem lehce asocialni, ale nakonec to byl prijemny vikend.
Cestou zase pozoruji jak se stavi dalnice. Kdyz jsem tady jela poprve dva roky zpatky, videla jsem, jak se dynamitem odstreluje skala. Ta se pak drti na mensi kusy a ty slouzi jako podklad pod cestu. Od te doby se udelalo nekolik dlasich desitek kilometru. Ovsem nejak mi unika vyznam teto dalnice, protoze tam zas az tolik lidi nejezdi. Ale nejspisi tady maji pocit, ze kdyz je Kanada velka zeme, muze se zastavet dalnici sem a tam, protoze stejne zustane porad plna lesu a strani. Zda se, ze to v Kanade nemuze dopadnout podobne jako v Ceske republice, kde kam clovek jede, stavi se dalnice. Pomalu se z toho kraje stava pavouk silnic s plechovyma pojizdnyma krabickama. Ale zpet ke kanadske dalnici(ted nevim cislo). Ona se totiz stavi v mistech, kde kdysi zili First Nations (Algonquin a Mohawk Indiani). Je tam zvlastni raz krajiny.Vsude jsou jezera a skaly, ale skaly takove, ze na nich rostou stromy a clovek chodi pouze po zaoblenych vrcholcich, jez casto vypadaji jako nejake zvire. Je tam plno zvere, ale podle toho co rikal Ed (coz bych tak tipovala na 50%) tak jelen byl do teto oblasti priveden az nekdy pred dvaceti lety. (Ted by asi stalo za to si dohledat, co Algonquin a Mohawk lovili, jestli lovili. Chcjen rict, ze ta dalnice kazi celou atmosferu. Kdyby tam nechali obycejnou jednoproudovou silnici, kdyz uz tam clovek potrebuje jezdit, byl by to prijemny kompromis pro cloveka i prirodu.
Coz mne privadi k tomu, ze by se v tomto smeru dalo polemizovat nad tetinou zahradkou a ostatnima chatickama v okoli. Tam ten kompromis take trochu chybi. Ale beru to tak jak to je. Teta krmi ptacky a tak mi dela radost se divat, jak ji do krmitka chodi pit kolibrici a jeden druheho odhaneji a hraji si. Clovek tam muze sedet a divat se na ne hodiny. Chodi tam i spousta jinych druhu, teta je skoro vsechny zna, ale ja ... teta je expert nejenom na ptacky, ale take na suseni vsemoznych kytek a sbirani seminek. Cela chalupa je plna povesenych kvetin a bylinek a pusobi velice relaxacne. Ale to tam nesmi byt spousta lidi.
Ed i Dave jsou fajn. Bylo jsme s nimi na clunu na jezere. Je to tak obrovske, ze kdyby nebyly vsude ostruvky, tak by to vypadalo jakomore. Puvodne jsem si rikala, jak je prijemne jet na lodi a byt daleko od civilizace, ale po chvilce jsem zjistila, ze temer kazdy ostrov je v soukromem vlastnictvi a stoji na nem minimalne jeden dum ci chata. Je to k nevire, kolik je toho zabrano a "obydleno". Ale Kanadani to tak vubec nevnimaji. Oni ostatne nevnimaji spoustu jinych veci... Po veceri jsme si vsichni prijemne povidali a nejak jsme se dostali na tema Amerika a Ed se velice rozpovidal o tom, jak je Amerika uzasna zeme a narod. Ani se mi ted nechce o tom moc rozepisovat, protoze i ten vecer jsem nakonec musela jit spat, protoze je tezke se bavit se zaslepenym clovekem. Ale ne vsichni to tak berou. Napriklad Dave a teta s Edem nesouhlasili.
Vikend byl nakonec hodne prijemny a jsem rada, ze jsem nemusela trcet sama na kolejich. Jsou uplne v centru a Toronto je silene hekticke. Auta tady jezdi porad i v noci. Ale to je tim, ze bydlim uplne v centru. Kdyz jedu za tetou po Bloor street smerem na zapad k High Parku, staci odbocit z Bloor a clovek se za chvili dostane do nejake mensi ulicky, kde jsou stromy a klid a domecky a prijemne. Na jednu stranu je tadyplno aut a lidi, na druhou stranu jsou tady vsude stromy a zelen. Rozhodne vice nez v treba v Praze.