Stare mesto foto

Solo výšlapy v okolí Starého města pod Sněžníkem.

Díky přesycení hluku a města jsme se s Kubou shodli, že bude nejlepší odcestovat někam do lesa. Rozhodli jsem se pro okolí Starého města pod Sněžníkem ležícího na úpatí Rychlebských hor, Kralického Sněžníku a Jeseníků, kde jsem trávila část svého dětství a kde jsem asi 15 let nebyla.

Vyrazili jsme v pátek v 7h ráno, přestože jsem se dívala na zprávy a viděla jsem co způsobila voda na Novojičínsku, nenechala jsem se odradit a říkala si, že na horách záplavy snad nehrozí. Pravda záplavy ne, ale bouřky ano… ale to přijde až později. Dojeli jsme kolem 11h dopoledne. Převzala jsem si klíče od ubytovny, kterou jsem měla úplně sama pro sebe. (stan jsem zavrhla z více důvodů..)

Staré město je původně hornické městečko – v okolí se těžilo zlato, stříbro, měď a železná ruda. Postupně se městečko stalo také centrem řemeslné výroby a zemědělství. (Měli byste vidět ty pastviny! – v současnosti je tam Bio mlýn a centrum společnosti PRO BIO). Před druhou světovou válkou byla v převážně německém městě vystavěna síť pohraničního opevnění. V roce 1938 dostalo město i československou posádku. Tyto pevnosti nebyly nikdy využity, ale značná část z nich byla zachována a nyní je v okolí starého města naučná stezka. Největší pevnost v ČR nazvanou Bouda, nacházející se jihozápadně od Starého města na kraji Orlických hor můžete navštívit a projít i s průvodcem. Musím říct, že to je hodně silný zážitek a vřele doporučuji! I když už nezažijete scházení dělostřeleckou věží po schodech bez zábradlí, značení cesty křídou, aby jste se neztratili a prolézání tvrze s baterkou, což jsem zažila asi v 5-ti letech s taťkou… (http://www.bunkry.cz/bouda/index.asp)

Vzhledem k tomu, že počasí je všelijaké, rozhodla jsem se jít po červené, která je současně i naučnou stezkou pevností nad Staré město. Pokračuji dál po červené až na Kutný vrch. Cestou jsou celkem asi 3 pevnosti, které teda nejsou otevřené veřejnosti, ale jsou u nich cedulky s informacemi. Téměř celou cestu se jde po loukách, takže je krásný výhled na okolní kopce (teda pokud zrovna není mlha a nechystá se pršet). Jsou teprve 2 hodiny odpoledne a počasí se pořád tak nějak nevyjádřilo, takže pokračuji po žluté do Medvědí rokle a dál nahoru na Paprsek. Tuhle trasu jsem nikdy nešla – vede po cestě a není tak hezká jako zpáteční cesta, která vede po zelené přes nádherné horské louky, které hrály všemi barvami až do Starého města. Paprsek je populární výletní místo, ale díky nepřízni počasí jsem tam potkala pouze 8 cyklistů a vlastně celých 17,5km jsem nepotkala nikoho. Měla jsem les a louky sama pro sebe. Díky tomu jsem asi také potkala srnku, která proběhla přímo před nosem (pravda Kubík ji k tomu trochu pomohl…) a také jsme viděli kunu, která si to vykračovala z lesa na louku.

Večer jsem si zašla do místní putyky na jednu Holbu – místní pivo, které se čepuje i na Rabštejně. Během 10-ti minut se zatáhlo a přišla naprosto fantastická bouřka. Byla přímo nad námi, takže blesky lítaly a krájely oblohu a v pravidelných intervalech se střídaly s hromobitím. Déšť nepršel, ale tekl. Bouřka bouřila s přestávkami až do půlnoci. A aby toho nebylo málo, v 11 večer mne vzbudila siréna. Automaticky jsem se probudila s tím, že to je ohlášení náletu. Byla jsem z těch pevností dobře dopletená. Druhý den jsem se dozvěděla, že tato siréna se spouští z radnice (naproti ubytovně) a svolává dobrovolné hasiče. Asi někde na cestě v té bouřce spadl strom. Musí to být dostatečně hlasité, aby to slyšelo celé městečko o asi 2 tisících obyvatelích.

Druhý den ráno je pořád pochmurno a já si říkám, že opět nezdolám Kralický Sněžník, 3 nejvyšší horu ČR a neuvidím pramen Moravy. Nakonec, když jsem zjistila, že cestou je jedna chata a také stanice horské služby jsem se pro výstup rozhodla, i když pro lehčí a kratší variantu (20km místo 28km). Svezli jsme se do Stříbrnic autobusem, abychom si ušetřili 4km cesty. Tam nastupujeme po žluté, která nás dovede k chatě Návrší a pak dále až Nad Adéliným pramenem. Cesta je vede po štěrkové cestě, takže naprosto vycházkové podmínky pro výstup. Čím výš vystupujeme, tím hustší mlha nás provází. Je to ale naprosto fantastické, protože přes nás plují mraky a my jimi procházíme. V místě Nad Adéliným pramenem se napojujeme na červenou a modrou a stoupáme již po chodníčku krásnou přírodou (kterou si z velké části domýšlím). Po 2km se dostáváme do Národní přírodní rezervace Kralický Sněžník a odtud už jdeme po červené až na vrchol. Cestou narážíme na hraniční kameny a tak zdravíme Poláky v Čech a Čechy z Polska. Na vrcholu zjišťuji, že vysněná chata tam není, že je dalších 20 minut cesty a tak se s Kubou zvlhlí a lehce omrzlí vydáváme zpět k pramenu, kde se cpeme svačinou. Kuba se na chvíli stává šťastným vegetariánem a cpe se vegetariánskou paštikou.

Dolů sbíháme už rychle a ze Stříbrnic jdeme tentokrát již pěšky až do Staráku. Ty 4 km opět vedou přes krásné louky a i tam potkáváme zvířátko…relaxující užovku obojkovou. S 20km v nohách se dostáváme na ubytovnu, balíme a odjíždíme odpoledním vlakem zpět do Brna.

Nakonec jsem byla ráda, že jsem celý víkend absolvovala sama s Kubou. Není nad to být sám v lese a na loukách a být svědkem života okolo. Jen ten výstup na Kralický Sněžník bude příště absolvován delší a přírodnější cestou.

Vychazka na Prigl

Dnes jsem se s Malinem alias Kubou vydala na dlouho vytěšenou vycházku na brněnskou přehradu. Kubíček byl naprosto nadšen, že je venku. Nahodil svůj americký úsměv a vrtěl ocáskem. Při zpáteční cestě, příjemně naladěná, když si užívám mrholení a hromů znějícíh z dálky se Malin úspěšně vyválí v mrtvé rybičče. Přiběhne s ještě větším úsměvem a než ho stihnu vůbec chytit s plnou vervou se vrhne do bahna, kde skončí utopen až po břicho. V tu chvíli to ve mě začalo vřít, ale jeho ještě větší úsměv a vrtící ocásek mne odzbrojil. A aby toho nebylo málo rozběhl se do takového čůrku vody, který tam tekl a lehl si do něj. Z tama mě vesele pozoroval co budu dělat. Přestože jsem měla sto chutí mu dát co proto, musela jsem se hlasitě smát, protože on měl výraz naprostého blaha a spokojenosti. Smích mě však nakonec přešel doma, když jsem Kubu třikrát umyla a neúspěšně. Smrad se za Kubou nese a celý byteček nyní připomíná rybárnu... mňam.

To bílé, co má Kuba na hlavě je z té rybičky... že by rybí tuk?

Breeding pigeons

Once upon a time... pigeons made a nest on our balcony. Before we managed to get rid of it, they had laid two eggs there... and the outcome?

We are very proud of our pigeons, though I managed to sent them off into the real world before their parents actually taught them to fly properly... I scared them off the balcony... but!! luckily, they have survived and this first summer morning they came to say hello... :)